Autor: Hana

Na rohu ulice, kudy chodím denně do práce, stávala trafika.Kulatý stánek s prosklenými stěnami, plný novin, časopisů, losů a cigaret,jaké se všude stavěly v devadesátých letech. Minulé jaro definitivně zkrachovala. Přestavěli ji na něco jiného. S nedůvěrou jsem pozorovala, jak se mění v docela elegantní boudičku, obloženou dřevem. Co to asi bude? Pak otevřeli a ukázalo se, že z trafiky…

Seděla jsem u okna a čekala, až mi přinesou oběd. Do malého bistra, kde umějí vařit výborně těstoviny, chodívám na obědy často. Nemám to z práce daleko a tohle jídlo mám ráda. Vyhlížela jsem z okna na rušnou ulici a bavila se pozorováním lidí. V poledne je tato ulice vždycky plná aut, tramvají a chodců, kteří někam spěchají….

„Už mě svrbí prsty,“ svěřila se dceruška. Přikývla jsem s porozuměním: „To mě taky.“ Rozuměly jsme si bez dlouhého vysvětlování. Dnes byl totiž mimořádně krásný den. Slunko svítilo, jako by byl už aspoň teplý duben, vzduch skoro jarně voněl a nám se při pohledu z okna zdálo, že nás naše zahrada přímo hlasitě volá. „Já budu hrabat…