O životě, knihách a potěšení
Vúdúlínek Lehce ponurá knížka Daniely Fischerové, kde na začátku je všechno špatně, protože se dala špatná jména. Ale ve správné pohádce má přijít dobrý konec a tady taky přijde. Když něčemu věříte, tak to prostě je. I když já si představuju jezinky jinak, než ilustrátor Jakub Kouřil, je to knížka krásná, vtipná a ponoukající mnohé…
V dubnu jsem pořád ještě byla dost za kamny a četla Ztracená duše Olgy Tokarczukové mne uchvátila na první pohled. Ačkoli je výtvarná stránka v jasné množstevní převaze nad textem, nedá se to zhltnout. Jednoduchý příběh se s velkou pravděpodobností týká každého z nás a čtenář si jej musí prožít. Skvostná kniha. Jak plný je…
Březen za kamna vlezem. Tak jo. U kamen se dobře čte. Vyloženě jsem si užila knížku Davida Sucheta Za objektivem. Chtěla jsem, aby filmový hrdina Hercule Poirot byl skromný, hodný a laskavý, své ženě věrný a svou rodinu milující. A on takový nejspíš opravdu je. Hezky se to četlo, i těmi fotografiemi o sobě ledacos…
V únoru jsem přečetla knížku Petera Wohllebena Přírodě na stopě. Po jeho titulech o stromech a lesích jsem byla zvědavá, jestli bude stejně příjemně a prakticky popisovat daleko méně atraktivní děje. Co je nějaká zahrádka proti lesu? Ale bavilo mě to a v mnohém jsem se poučila. Život je příliš krátký na to, aby… je…
V lednu se čte skoro samo. Dlouhé večery, venku zima, navíc je zavřené všechno, co by mě jinak ven lákalo. Dočetla jsem tedy knihy, které jsem načala v prosinci, ale neměla čas, sílu nebo chuť své čtení dokončit. Univerzální Kristus Richarda Rohra mne zlákal především doporučením na obálce, které vyjádřil Bono (ano, ten z U2)….
Knihomol v knihkupectví to je něco zcela jiného, než kozel zahradníkem. Knihomol v knihkupectví je popis rozkoše. Ano, píšu o sobě. Miluju knihy a knihy milují mne. Otevírají se mi, voní mi, lákají mne. Knihomol knihkupcem je hezké životní poslání, zjevné nalezení svého místa. Je to také zodpovědnost. Cítím nutkání o knihách mluvit i psát….