Archiv autora: Hana

Jednou jsem četla příběh učitelky, která měla ve třídě problematického chlapce. Chápal věci jinak. Hodně jinak. Například, když byly Velikonoce, měly všechny děti za úkol vložit do prázdného kindervajíčka nějaký symbol Velikonoc. Děti vkládaly kuřátka, zajíčky, květinky, ale ten divný chlapeček odevzdal kindervajíčko prázdné. Paní učitelka se zasmušila, protože měla dojem, že ten hoch zase…

Občas se mi stává, že mi nějaký mužský lichotí. Většinou používají jednu ze dvou formulací. Buď mi řeknou, že jsem „krásná jako vždycky“ nebo konstatují, že jsem „dnes mimořádně krásná“. Vždycky to potěší. Myslela jsem si, že jiná varianta už ani není, ale včera jsem ji dostala. Jeden pán mi sdělil, že jsem „čím dál…

Každoročně chodíme křížovou cestu. Prostě jdeme někam do přírody, nejraději někam, kde nikoho moc nepotkáme a jdeme do kopce. Cestou se dvanáctkrát zastavíme a přečteme kousek textu z knížky Žbluňk Michala Valehracha. Jsou to vlastně pašije, ale jinak. Letos nemůžeme jít spolu. Proto můj muž nahrál text a dává jako velikonoční dárek každému, kdo by…

Jsme máma a dvě dcery a povídáme si o tématech běžného života. Blíží se Velikonoce – jak je slavíme a co to pro nás tyto svátky fakt neznamenají? A co naopak jo?

Kdo to je – dáma? Zamýšlíme se nad tím, jak se pozná dáma, jak vypadá, jak se chová, jak mluví… Je dáma definitivní životní definice nebo je v tom nějaký vývoj?

Před časem jsem psala, jak jsem promrzlá a smutná přišla domů k mého knihkupectví, protože nikdo si nepřišel vyzvednout knihy. Moje kamarádka si to přečetla a její láskyplné srdce bylo pohnuto soucitem. Napsala mi, jestli nepotřebuju nátepníky, šálu, ponožky nebo snad grog…? Odepsala jsem, že nátepníky i šálu mám. Grog je dobrý nápad, ale špatně…

Jsme máma a dcera a povídáme si o tématech běžného života. V tomto videu se bavíme o našem uměleckém zaměření, jak jsme rozpoznávaly, na co máme talent a rozhodovaly se, čemu se věnovat.

Celý život si kupuju časopisy o bydlení.  Jim z velké části vděčím za to, že vím, co se mi líbí, co ne a proč. Dodnes u nich ráda odpočívám. Prohlížím si cizí zařízené kuchyně, zkoumám, jaké mají nádobí, kolik čajových konvic a kam dávají uschnout mokré utěrky nebo kde postavili nádoby na odpadky. Nakukuju do ložnic,…

Neodolala jsem a koupila jsem si hyacint. Plastový kelímek s cibulkou a prvními rašícími listy jsem vložila do bílého kameninového čtvrtlitráku po babičce a postavila v pokoji na okno. Kelímek byl černý a ani květinářka mi nedovedla říci, jakou barvou hyacint pokvete. Budu se muset nechat překvapit. Dny ubíhaly a já jsem si pro samou práci skoro…