O životě, knihách a potěšení
Vúdúlínek Lehce ponurá knížka Daniely Fischerové, kde na začátku je všechno špatně, protože se dala špatná jména. Ale ve správné pohádce má přijít dobrý konec a tady taky přijde. Když něčemu věříte, tak to prostě je. I když já si představuju jezinky jinak, než ilustrátor Jakub Kouřil, je to knížka krásná, vtipná a ponoukající mnohé…
Před jednatřiceti lety se mi narodil syn. Zemřel jen pár dní před tím, než se narodil. Tehdy to strašně bolelo. Nechápala jsem, proč se taková věc musela přihodit zrovna nám. Pečlivě jsme si s manželem početí prvního miminka plánovali. Chtěli jsme, aby se narodilo, až se mu budeme moci věnovat. Až budeme bydlet v bytě…
O připravovaném titulu Hany Pinknerové, o procesu psaní a hledání nápadů… Jsme matka a dcera a povídáme si o tom, čím žijeme, co nás baví a snažíme se nezůstávat na povrchu. Přidejte se k nám!
Různí lidé se mě občas ptají, jak rozumím duchovnímu rozměru toho koronaviru a všem těm omezením s ním spjatým. Má to vůbec duchovní rozměr? Lichotí mi, že chtějí znát můj názor, ale vlastně si nejsem jistá, co jim mám říct. Někteří se zaobírají teorií o Božích trestech. Ta hrozná nemoc a všechno špatné, co přináší, je…
Věřím, že zase přijde den, kdy si namaluju pusu červenou rtěnkou a budu se usmívat na každého, koho potkám, a on to uvidí. Je tak divné chodit se zakrytými ústy. Očekávám záplavu odborných studií o důležitém vlivu úsměvu na lidský život. Většinu toho, co neumím říci slovy, povím úsměvem. A já jsem docela upovídaná. Věřím,…
S potěšením oznamuju, že jsem dokončila svou novou knížku, v pořadí dvacátou první, a že prošla nejnáročnější schvalovací komisí – mou rodinou. Všichni ji pochválili a doporučili k odeslání. Tak teď uvidíme, co na to nakladatel. Doufám, že se mu bude také líbit. Jakmile bude rozhodnuto o názvu, budu vás informovat.
Já vím, že to vypadá divně, když knihkupec píše o Noci kostelů. Jenže moje knihkupectví má na dvorečku kostel. A bylo přizváno se na Noci kostelů podílet. Tak jsem prodloužila otevírací dobu a bylo to jen dobře. Pár lidí přišlo do knihkupectví a galerie poprvé, usoudili, že je to taky něco jako kostel a hezky…
Tentokrát Anička postoupila své místo vedle mne na pohovce tátovi. prý to bylo zajímavé. Posuďte sami.
V desátém díle našeho HomeTalku si povídáme o přátelství, o nutnosti pěstování závazných vztahů a pravidelnosti.
Že jsem nepřála víc. Přejte, co můžete, mrzelo by vás, kdybyste to později chtěli dělat, a nebylo by komu.