Škola bez tabule

Pro některé rodiče jsou tak nesmírně důležité určité školní propriety, že každá škola bez nich je prostě nemožná. Například podle nich nemůže existovat školní třída, která by postrádala tak nezbytné vybavení, jakým je školní tabule. Je možné si představit školu bez tabule? Bez té černé desky s poličkou na křídy a smradlavou vlhkou houbu?

My jsme ji měli

No možná jsou třídy, kde žádná tabule není, my jsme ji v naší domácí škole měli. Ne snad tu obrovskou černou nebo tmavě zelenou příšeru, tu ne. Nám táta vyrobil tabuli zcela originální. Ze dřeva sestrojil nízký stojan a do něj upevnil víko sporáku, které jsme v kuchyni nijak nepoužívali. Celý ten aparátek stál na psacím stole, anebo jsme si ho podle potřeby přenášeli tam, kde zrovna byla potřeba.

Na pěkně bíle smaltované víko sporáku se moc dobře píše fixou a ještě lépe se to maže suchým hadříkem. Je to mnohem hezčí a daleko hygieničtější než klasická tmavá deska s bílou křídou, která se odroluje, práší a znečišťuje podlahu i pisatele.

Kromě toho, že se na takovouto tabuli hezky píše fixami, velmi dobře se na ni připevňují magnetkami různé materiály. Její využití je tedy daleko bohatější než klasické dřevěné tabule. V moderních školách se už používají přesně takovéto tabule a píše se na ně fixem.

Tabule je dobrá

Pořídili jsme si ji, protože tabule je dobrá učební pomůcka. Ne že by to bez ní nešlo. To klidně. Ani nesdílíme názor, že bez tabule není žádná pořádná škola. Ale připadala nám funkční a praktická. Kromě školní výuky jsme ji úspěšně používali k soukromým vzkazům, ke hrám (například přes vánoční prázdniny jsme na ní přehledně v tabulkách zachycovali výsledky našich závodů na autodráze), či zachycení okamžitých nápadů. Naše děti jako všechny děti také po tabuli jen tak rády čmáraly a kreslily.

Názornost

Správná výuka by měla být co nejvíc názorná a tabule je pro názorné vyučování jako stvořená. Počítat na tabuli taky umožňovalo pružně mazat špatné výpočty a opravovat je, nebo při větném rozboru operovat s grafy. Kromě jiného to byla změna. Vstát od stolu, kde se dá psát jen do sešitu nebo na papír, a jít psát k tabuli, to znamenalo pohyb a osvěžení.

Důležité poznámky zápisem na tabuli získávaly na důležitosti. Tou veřejnou pozicí vypadaly významnější než soukromé zápisy v sešitě.

Podobně jako tabuli na víku od sporáku jsme se naučili psát a črtat na ploše horních skříněk plechové kuchyňské linky. Naše kuchyň pak skutečně působila jako dílna lidskosti, když zde probíhaly paralelní procesy výuky a vaření. Jen si to představte: U kuchyňského stolu sedí dvě copaté žákyně a opisují do svých sešitů početní příklady z kuchyňské linky, každé ze svých dvířek. U linky maminka-učitelka krájí zeleninu na polévku (když předstím vymyslela a zapsala na „tabuli“ ty příklady). Střídavě pak nahlíží do sešitů svých žákyň a za správně vyřešené sloupečky příkladů je odměňuje mrkví, kterou nespotřebovala do polévky.

Zvláštní jev jsem zpozorovala při nácviku písemného dělení. Některé příklady se daly lépe spočítat na tabuli než v sešitě. Proč tomu tak bylo, přesně nevím, ale obě žákyně tuto skutečnost svorně potvrzovaly.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík