Archiv rubriky: Blog

„Máš chvíli čas?“ zeptala se Monika, když vstoupila do mého knihkupectví. V ruce nesla balíček, který nemohl být nic jiného než dobroty z cukrárny. „Jasně, jdu postavit na kávu,“ usmála jsem se. Každý zákusek je s hořkou kávou ještě lepší. V obchodě zrovna nikdo nebyl a káva s Monikou je vždycky příjemné rozptýlení. Sotva jsme se usadily v křesílkách, Monika spustila….

Už zase jsem chytila vítr do plachet a vím, co píšu. Už zase jeden zpracovaný nápad za sebou vede další. Už zase se stránky mého diáře plní poznámkami a útržky nápadů. Je to velké potěšení, dobrodružství i zodpovědnost. Držte mi palce.

Moje dvacátá knížka, kterou jsem začala psát někdy před rokem, dostala návrh obálky. Schválila jsem ho. Líbí?

„Dostala jsem skvělý nápad,“ vypálila na mne kamarádka. Zastavila se v mém knihkupectví, aby si tu snědla svačinu, než jí pojede vlak. Skvělé nápady mne vždycky zajímají, a tak jsem se posadila do křesílka naproti ní, abych si o něm všechno poslechla. „Tak copak tě napadlo?“ zeptala jsem se. „Víš, jak jsem byla pořád smutná z toho,…

To tak člověk jde ráno do práce a na popelnici před sousedním domem leží kytara. Stará, zaprášená, s potrhanými strunami, ale krásná lubovka z padesátek. Tak jsem ji vzala domů. Třeba bude mít Otík radost. Dárek! Tak hezký manželův smích jsem po ránu už dlouho neslyšela. Prý je ve velmi dobrém stavu, moc pěkný kousek,…

Nové zjištění o mé osobě: Čokoládě odolám, ale květinám stěží.  Od té doby, co jsem pochopila, že mi můj muž nenosí kytky ne proto, že by to dělal schválně, ale proto, že ho to prostě nenapadne, si je dopřávám sama. V průměru tak jednou za týden. Nevím, kde se vzalo, že si můj manžel myslel, že…

Pro nový rok 2020 všem svým přátelům a příznivcům přeju citátem z Lišky Bystroušky: „Zamávala oháňkou zvesela a v hrdinském klidu rozběhla se ven.“ Zvesela a v hrdinském klidu se rozběhněte do nového roku. (Někdy je heslo, citát nebo nějaký výrok pro péefku úplně jasný. Prostě se vykrystalizuje z pěny toho, co člověku utkví v…

Jak na Nový rok, tak po celý rok. Jako malá jsem tomu věřila. Skutečně jsem si představovala, že to, co budu dělat 1. ledna, budu pak jakýmsi setrvačným kouzlem vykonávat po celý rok. Takže jsem se pokusila vyhnout žehlení (což šlo) a mytí nádobí (což nešlo). Hned zrána jsem si oblékla něco hezkého, svátečního, slavnostně…

Šla jsem se projít. Po celém dni stráveném v uzavřeném prostoru mezi lidmi jsem potřebovala na vzduch. Večerní chladný vzduch plnil mé plíce a chladil rozpálené tváře. Cítila jsem se trochu osamělá. Únava a vyčerpání to tak dělává. Nikdo ale nebyl na blízku. Procházela jsem se starou vilovou čtvrtí. Tudy jsem chodila na povinné vycházky, když…

Když jsem byla malá, nemohla jsem se dočkat, až budu velká. Připadalo mi, že všechny radosti dospělých jsou větší, lepší, sladší, barevnější… Dneska si tím nejsem vůbec jistá. Včera jsem čekala na přechodu. Stála jsem v houfu lidí, kteří stejně jako já spěchali na oběd, aby se včas vrátili do práce. Všichni jsme tak nějak neurčitě…