O životě, knihách a potěšení
Během jarní covidové karantény jsem se trápila otázkou, jestli i v takové situaci platí biblický pokyn o navštěvování nemocných. Nikdo z mých blízkých naštěstí covidem neonemocněl. Pak to celé pominulo a teď tu máme nástup různých omezení znovu. Přemýšlím, jak se s tou otázkou vyrovnat. Taky vás to napadlo? Ježíš řekl, že velice oceňuje krmení hladových, tišení žízně…
Vyběhla jsem ráno z domu, abych koupila litr mléka. Jen jsem na sebe hodila letní šaty a do ruky chytila proutěnou tašku. Nic víc nebylo potřeba, protože do samoobsluhy na naší ulici je to asi dvě stě metrů. Ráno se tvářilo vlídně, slibovalo krásný slunečný den. Po nočním dešti bylo všechno svěží a já jsem se…
Ráno jsem chtěla, než odejdu do práce, vyžehlit pár kousků vypraného prádla. Nežehlívám toho moc, ale něco přece. Kapesníky, ubrusy, některé šaty a trička. Na hromádce k žehlení bylo pár kapesníků, ubrus, dvě trička a jedny lněné šaty. Dala jsem se do toho. Při žehlení obvykle pouštím své myšlenky na špacír, protože tahle práce nějakou soustředěnou…
Vlekla jsem domů obrovskou tašku plnou textilu a pořád jsem se nemohla vzpamatovat. Jsem to opravdu já? Co jsem to koupila? To snad není možné! Připadala jsem si ohromně statečná a zároveň jakoby ochromená. Dnes jsem totiž udělala něco, co ještě nikdy v životě. Poprvé jsem se odvážila takové věci. A to mi, prosím, bylo už…
Ten den byl docela vyčerpávající a to ještě nebylo ani odpoledne. Hned ráno jsem naplánovala školní úkoly, rozvrhla jsem, co dnes zvládneme a plná elánu jsem vyprovodila starší dceru do školy a s mladší jsme se vrhly do práce. Trénovaly jsme pravopis, rozbor větných členů, daly jsme si diktát, do svačiny jsme udělaly spoustu práce. Pak…
Jak se tak pravidelně setkáváme my holky, co spolu kamarádíme, mluvíme o ledačem. Souhrnně by se to dalo nazvat život. Ano, mluvíme spolu o životě. Minulý týden jsme pobíraly následky hříchu. Pochmurné téma? Ano. „Já jsem přece ten rozvod vyznala. Dnes už vím, že to nebylo správné. A navíc jsem tehdy ještě ani nebyla křesťanka…“…
Po našem domě létají talíře. Mívají různé tvary a velikosti, jsou odlišného stáří, prosté i zdobené, z rozličných materiálů. Kolují mezi jednotlivými patry shora dolů a zdola nahoru, přelétávají mezi byty na patrech, přistávají na kuchyňských stolech, na poličkách v předsíních nebo i na prahu za dveřmi. Ne, nejsou to žádné tajemné vesmírné objekty, jsou to normální…
Některá potěšení nás potkají úplně nečekaně. Přiletí nám pod nos, a když je nečekáme, když ta malá skrytá potěšení nehledáme všude a vždycky, ani si možná neuvědomíme, že jsme je potkali. Pak samozřejmě může náš život vypadat chmurně a neradostně. Marně uvažujeme, co by nás mohlo potěšit, z čeho bychom se mohli zaradovat. Ale svět je…
Ráda sedávám večer v setmělé zahradě. Nebo alespoň na balkoně obráceném nikoli do ulice ale do zahrad. Sedím sama a nic už nedělám. Vzdáleně ke mně doléhá poslední ruch mé domácnosti i sousedních bytů. Děti už jsou v postýlkách (nebo už do nich každou chvíli hupsnou), domácí práce jsou dokončeny (nebo počkají do rána). Teď mám chvilku…
„Bojím se, že mi na tu práci nevystačí nápady,“ svěřovala se mi kamarádka, která dostala v práci zajímavý úkol. „Co když vystřílím ty myšlenky, co mám, a pak už mě nenapadnou jiné?“ trápila se. Ptala se mne, jak to dělám já, zda mám jistotu, že dokončím každou knížku, kterou začnu psát. Musela jsem se zamyslet. Jak…