O životě, knihách a potěšení
Během podzimních měsíců potkávám při cestě domů z práce skupinky slečen v šatičkách a sandálcích na podpatku a mladíků v oblecích a kravatách. Rozjařeně vyzařují svou nejistotu a bývá na nich vidět, jak nepohodlně se cítí v tomto nezvyklém oblečení. Chodí do tanečních. Pozoruju je s úsměvem. Taky jsme kdysi takhle chodívali. Taky jsme byli takhle halasně nejistí. Je to…
V kterési parfumerii jsem dostala darem k nákupu průhledný igelitový deštník. Nesla jsem si jej domů a přemýšlela, jestli jsem si takový dárek vůbec měla brát. Vždyť já už deštník mám. Připadal mi takový levný a zdálo se mi dětinské radovat se z toho, že uvidím, jak padá déšť. Doma jsem ho zastrčila do stojanu k ostatním a zapomněla…
Září je pro mne vždy prvním měsícem nového roku. Kam se hrabe leden! Všechny nové procesy, všechna předsevzetí, nové rozvrhy, to všechno začíná v září. I loučení s prázdninami se mi zdá přesvědčivější než loučení s Vánocemi. Přemýšlela jsem o nějakém novém předsevzetí, o rozhodnutí, kterým bych vedla svůj běžný každodenní život na vyšší úroveň, blíž k Bohu a…
Je zvláštní pocit držet v rukou knihu, kterou jsem sama napsala. Mohlo by se zdát, že po jednadvacáté už to bude všední, ale není. Cítím se rozechvěle, nedůvěřivě listuju, mám tendenci kontrolovat, jestli jsou uvnitř všechna slova, která jsem do ní vložila. Začítám se a nemůžu uvěřit: Tohle jsem fakt všechno napsala já? Trochu se…
„Jak jsme to tehdy říkaly? Má mě rád, nemá mě rád, miluje mě, věrně, tajně, kašle na mě. Při každé té krátké větě se odtrhl jeden lístek z akátové větvičky. Ten, který zůstal poslední, ten platil. Muselo se u toho samozřejmě myslet na někoho konkrétního a platilo to pak o něm. No jo, to bych…
Ráno jsem byla na koupališti, abych si zaplavala svou letní denní dávku. Počasí se mimořádně vydařilo. Slunko ještě moc nepražilo, voda byla svěží a lidí zatím jen málo. Miluju tyhle chvíle. Rozrážím klidnou vodní hladinu a sleduju vlaštovky, které se jí v letu dotýkají. Vychutnávám si pravidelný rytmus plaveckých temp a svého dechu. Cítila jsem se…
Od dvacáté páté minuty jsem i já…
Moje maminka je proslavená svou vynikající meruňkovou marmeládou. Mnohé návštěvy, které mají to štěstí a marmeládu u nás ochutnají, o ní ještě dlouho básní a jsou šťastné, mohou-li si alespoň jednu zavařovačku odvézt domů. Maminčina marmeláda má sytě oranžovou barvu (ne vybledle žlutou jako v obchodě) a vyváženou, sladko kyselou chuť. Meruňky zavařuje výhradně domácí…
Knihomolka v červnu si vybírala krásné knihy, takže často si spíš prohlížela, než že by četla. Modré z nebe Pavla Čecha je poslední autorovou knížkou. Je to jeden z těch titulů, které se tváří, že jsou pro děti, ale já myslím, že jsou pro rodiče. Autor čtenáře provokuje k vymýšlení podobných vynálezů, strojů na nic, hračiček věčných pábitelů. Kniha…