Hana Pinknerová

Je taková pohádka, v níž se stateční princové snaží ulovit tajemného ptáka štěstí. Hlídkují v noci v zahradě, nesvítí, nemluví, ani nedýchají, aby ho nevyplašili. Kuše nebo luky připravené k výstřelu. A jako na potvoru vždycky usnou.  Ten poslední statečný princ se poučil od svých neúspěšných předchůdců a podložil si pod zadek ježčí kůži, aby ho to tak píchalo,…

Volby mi dávají zabrat. Objevuju v sobě tolik špíny. Posuzuju, hodnotím a odsuzuju totiž jednotlivé kandidáty, jako bych snad byla někým lepším. Jako bych se sama nikdy nemohla mýlit. V předvolebním ruchu hledáme nové a nové informace o kandidátech. Zkoumáme jejich studia, kariéry, přátele, rodiny, minulost hlubokou i tu nedávnou. Sledujeme, kde a co řekli a jak…

Nejdřív jsem myslela, že je to nějaký špatný vtip. Když jsem si přečetla na sociálních sítích, že bude kostel bosých karmelitánů se sochou Pražského Jezulátka zavřený kvůli tomu, aby v něm Andrej Babiš nemohl zahájit druhé kolo předvolební prezidentské kampaně, opravdu jsem se domnívala, že jsem naletěla. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového by bylo možné….

Miluju papírové diáře a kupuju si je každý rok. Archivuju si ty malé sešitky od roku 1989 a ani jeden mi nechybí. Už mockrát jsem je chtěla vyhodit, ale mé dcery mi to vždycky zakázaly. Je v nich totiž zaznamenáno všechno. Nový diář vždycky držím v rukou se zvláštním pocitem respektu, nedočkavosti a možná i s kapkou trémy….

Nejspíš není roční období, kdy by se taková žádost nevyskytla. Vždycky se najde osoba, která má takové přání, ale v předvánoční době jich značně přibývá. Pokaždé mě to překvapí, i když jsem to vlastně měla čekat. Na mysli mám ženy vyššího středního věku se v mém knihkupectví shánějí po přáních, pohledech či záložkách „s veršíčky“. Nevím, jak…

Zdvořilost je základním projevem úcty k druhé lidské bytosti. Většinou nás nic nestojí. Může však mít dalekosáhlé účinky, na nás, na člověka, jemuž jsme zdvořilým chováním úctu prokázali a řetězovou reakcí možná na spoustu další osob. O nezdvořilých lidech se říkává, že jsou to hulváti. Nechci se někoho dotknout, ale taky mi tak připadají. Cestou do…

V neděli jsme měli při bohoslužbě křty. Vždycky se při nich rozpláču. Součástí obřadu je v našem společenství i předem natočené video se svědectvím křtěnce. Všechna svědectví jsou pokaždé hrozně silná a dojemná. I tentokrát jsem během svědectví křtěnce plakala. Moc se mne dotklo svědectví dívky, se kterou se znám z domácí skupiny. Je to krásná, tichá, uzavřená…

Známe se už aspoň milion let. Považuji tuhle holku za svou přítelkyni. Stála jsem jí po boku, když prožívala nehorší období svého života. V jejích nejhlubších pádech jsem cítila jako svou povinnost zůstávat přítelkyní. I když se od ní všichni odvraceli, protože je děsily její hříchy, věřila jsem, že Ježíš je přítelem navždy. A já chtěla…

Taky máte dojem, že jsme jak posedlí kultem efektivity? Ke všemu, co děláme, potřebujeme mít důvod. Čteme, abychom se vzdělávali, jezdíme na výlety, abychom něco viděli, setkáváme se s přáteli, abychom udržovali vztahy, bereme si dovolenou, abychom se zregenerovali pro vyšší pracovní nasazení. Zdá se, jako bychom nic nemohli dělat jen tak. Možná je to tím,…

Všechno se začalo měnit, když jsem zahájila hry na princeznu. Ne, nemluvím o svých dětských hrách, mluvím o době, kdy jsem byla už dávno dospělá. Řešila jsem tehdy důležitý problém. Jak skutečně být Boží milovanou dcerou, dědičkou krále, nebeskou princeznou? Teorii jsem zvládla celkem dobře. Znala jsem správné odpovědi na všechny otázky, které se týkaly…