Já vám nevím. Skoro každý druhý je dnes otřesen stavem společnosti, hrubnutím komunikace, násilím ve světě, názorovým rozdělením mezi lidmi a hlučností hlupáků. Vím to, protože se mne přicházejí zeptat. Na radu, na názor, na řešení. Já samozřejmě žádné univerzální jednoduché řešení pro složitý svět nemám. Taky se trápím.
Hledám, jak v tom obstát a nenechat se převálcovat špatnou náladou a strachem. Myslím, že to hrozí každému. “Co jsme to udělali s tím světem, že teď vypadá takhle? To ještě před pár lety nebylo,” naříkala stará dáma v mém knihkupectví a slzy jí stály v očích. “Bojím se, že bude válka,” pronesl znenadání muž ve středním věku, když si vybral ze spodní police knihu a narovnal se a který ustrašeně rozhodně nevypadal. “Už mi ty noviny ani nedávejte,” prosila mě sousedka, která vždycky chtěla naše přečtené noviny a časopisy, aby ušetřila. Co na to říct? Chápu ji. Taky je někdy před snídaní odložím, že si je přečtu až později, někdy během dne, abych si špatnými zprávami nekazila ráno.
Myslím, že většina lidí ten tlak cítí. Pravděpodobně si to neuvědomujeme, možná nepřiznáváme. Přesto se k tomu všemu trápení a tlaku potřebujeme nějak postavit.
Hledala jsem v bibli. Vyčkávala jsem a pozorně se soustředila na čtení, abych neminula ten okamžik, kdy to na mne z jejích stránek zasvítí. A stalo se. Zdá se mi, že Bůh odpověděl na mou otázku veršem z dopisu Římanům. Kde se rozmnožil hřích, tam se ještě víc rozmnožila milost.
Připadá mi to jako přímý pokyn od Boha pro mne. Rozmnožuj na zemi milost. Miluj lidi, i když si to nezaslouží. Rozdávej úsměvy, pozdravy, dobré slovo všem, i když ti neodpoví. Naslouchej druhým, buď účastná a soucitná. Na zlo odpovídej dobrem.
Zní to jako ze staré čítanky, že? Pohrdání však není na místě. Co je na starých čítankách špatného? Takovým způsobem může se zlem bojovat každý a právě na té úrovni, kam zrovna dosáhne. Doma, v sousedství, v práci, v obchodě při nákupu, když venčíte psa nebo čekáte na děti na kroužku.
Psáno pro Katolický týdeník