Archiv rubriky: Blog

„Hele, už sundali lešení,“ upozornil mě manžel. Obcházeli jsme a obdivovali nově postavenou krásnou budovu. Jedno křídlo velkého objektu,který postavili na místě zbořené staré továrny, připomínalo vznosnou zaoceánskou loď. Mnoho pater s velkými okny a zvlněný odvážný tvar oblé konstrukce, to budilo pocit respektu. Člověk se cítil malý před tak velkým dílem. Zároveň však nebylo možné…

Už jsem skoro zdravá. Poslední dvě noci jsem kašlala jen trochu. Ten líný režim mi zachutnal. Přesto jsem stihla udělat pár věcí, na něž bych jinak určitě nenašla čas (jako vyštrachat v kufru na nejvyšší polici prošívané deky z prachového peří, které jsme kvůli alergiím dcer léta nepoužívali a na které jsem si vzpomněla, protože…

Pamatuju si, jak mě to štvávalo. Prostě nedělní oběd byl zákonem do kamene železem tesaným, nedalo se s ním hnout. Úderem dvanácté bylo třeba stát v pozoru u stolu, jinak by stalo, nevím co hrozného. Nikdy jsem se neodvážila nenastoupit včas, tak nevím, jaká pohroma by se na mne snesla. Nechápala jsem, proč na tom tolik záleží….

Letos jsme umístili vánoční stromeček naprosto strategicky. Po odchodu dětí jsme získali opět obývák, a tak stromeček stojí v obýváku přesně tak, abychom na něj viděli z postele otevřenými dveřmi z ložnice. Nemůžu se toho pohledu nabažit.

Stůňu. Vlastně mi nic není, jen moc kašlu. Poslušně polykám prášky, piju horký čaj, cucám pastilky a polehávám v teple. Když jsem si dovolila zastavit se a připustila stonací režim, zjistila jsem, že se mi vůbec nic nechce. A tak ležím pod hebkou dekou, nic nečtu, nic nesleduju, nic neposlouchám. Jen koukám z okna na…

Koho člověk od útlého dětství považuje za hrdinu? Hasiče,kominíky, policisty, popeláře… jenže hasiče, kominíky ani policisty pravidelně nevídáme. Ovšem popeláři projíždějí naší ulicí dvakrát týdně od nepaměti. Vždycky jsme s dětmi v pondělí a ve čtvrtek postávali u okna, abychom je nepropásli. Pokaždé to mělo stejný průběh. Nejdřív šel pěšky jeden ze siláků a vytahoval popelnice z domů…

Nemůžu si pomoct, ale vždycky, když se s ním setkám, musím si z něj dělat legraci. On to ve mně nějak provokuje. Někdy si říkám, že je mi ho líto, jestli to až nepřeháním. Můj kamarád mě trpělivě snáší a zdá se mi, že si většiny mých žertů ani nevšimne. Je to takový méďa. Možná ani neví,že…

Někde na internetu na mě v předvánočním čase vybafla výzva k obdarování osamělých staroušků v domovech důchodců. Zabalte do krabice od bot pár dárečků, co by potěšily babičku nebo dědečka a přineste k nám do kanceláře. My jim to o Vánocích předáme. Líbilo se mi to. My už žádnou vlastní babičku nemáme. Můžu tedy místo své mamince vybrat hezké…

Jsem zvyklá žít ve městě. Nikdy jsme neměli domácí zvířata. Jen několikrát jsme se pokusili chovat akvarijní rybičky, ale nikdy nám dlouho nevydržely. Přesto mám přírodu ráda. Máme ve vnitrobloku malou zahrádku a květináče mi stojí v bytě všude. Můj balkon je jich v létě plný. Ataky krmím ptáčky. Na krmítku je při zobání pozoruju, baví mě,…

Na rohu ulice, kudy chodím denně do práce, stávala trafika.Kulatý stánek s prosklenými stěnami, plný novin, časopisů, losů a cigaret,jaké se všude stavěly v devadesátých letech. Minulé jaro definitivně zkrachovala. Přestavěli ji na něco jiného. S nedůvěrou jsem pozorovala, jak se mění v docela elegantní boudičku, obloženou dřevem. Co to asi bude? Pak otevřeli a ukázalo se, že z trafiky…