Domácí škola je taky řešení

Do prvního okruhu otázek jsem zahrnula ty, které se vztahují k motivaci rodičů. Bývají formulovány různým způsobem. Proč si propánakrále tak komplikujete život? Dali byste dítě do školy a měli byste pokoj. Jaké důvody tedy vedou rodiče k rozhodnutí vyučovat své děti sami?

Dítě potřebuje speciální péči

Mnoho dětí se vyvíjí v různých oblastech výrazně nerovnoměrně. Jejich inteligence se rozvinula rychle a nápadně, sociálně však zůstávají nerozvinuté. Tento důvod se ve větší míře týká chlapečků. Takové dítě je nadprůměrně inteligentní– samo již čte a píše, aniž by je kdokoli nějak zásadně učil. Věčně leží v encyklopediích, má znalosti, jimiž zahanbuje třeba i vysokoškolsky vzdělané rodiče. Posaďte malého mudrlanta do školní lavice vedle spolužáka,který se bude celý první rok učit písmenka! Bude se strašlivě nudit, což může mít za následek, buď že bude zlobit, vyrušovat, dostávat poznámky a získá k celé té hrozné škole nechuť a odpor. Nebo zmizí ve svém světě, do něhož hned tak někoho nevpustí. Toto riziko vypadá nenápadně, ale může vyústit v naprostou izolaci a citovou deprivaci dítěte. Jeho intelekt si žádá nové a nové podněty pro svůj rozvoj, úkoly a výzvy přiměřené stádiu jeho vývoje i odbornému zaměření.

Děti s výrazným uměleckým nadáním či mimořádným sportovním talentem také potřebují zvláštní režim. Neznamená to, že by školní vědomosti nepotřebovaly, ale jejich čas dostává zcela jiné proporce, které se s běžným školním režimem příliš neslučují. Některé sporty vyžadují ke tréninku specifické prostředí. Umělecké disciplíny zase čas a konzultace. Obojí může být se školní docházkou neslučitelné.

V neposlední řadě se může jednat o speciální péči, která dítěti pomůže vyrovnat se s nedostatky v jeho životním vybavení. Ať jsou to různé dysfunkce, zdravotní potíže nebo dlouhodobá nemoc. V některých školách se může dítěti dostat speciální pomoci, ale ne ve všech a ne všichni učitelé dokážou být s dítětem trpěliví a povzbudiví. Rodičovská péče v takových případech často znamená doslovnou záchranu.

Zodpovědnost rodičů  

Zodpovědnost rodičů plynoucí z jejich vlastních špatných zkušeností ze školních let může znamenat silnou motivaci pro domácí vzdělávání. Pokud byli rodiče v dětství ve školním prostředí šikanováni nebo nějak pronásledováni, setkali se s nespravedlností a násilím ať už od spolužáků nebo dokonce od učitelů, chtěli by své děti od podobného trápení uchránit.

Nezpochybnitelným faktem je, že citlivé dítě v šesti letech je daleko ohrozitelnější a slabší nežli dítě desetileté. To již má charakter z větší části utvořený, zná svou cenu, životní hodnoty i světový názor, a není tak snadné je šikanovat, deptat a manipulovat s ním. Zvláště dítě, které vyrostlo ve stimulujícím, bezpečném a zdravě náročném prostředí domácí výuky.

Rodiče mohou být také v rozpacích z informací o místní základní škole a její úrovni. Ptali se rodičů dětí, které místní školu navštěvují, a tyto informace je zneklidnily. Co teď? Dojíždět? Vozit denně dítě někam do vzdálenější školy, o níž navíc nic podrobnějšího nevíme? Takové řešení je nákladné časově i finančně.

Obavy z negativního působení školního kolektivu a případně před poněkud patologickou osobností učitele vypůsobí snahu rodičů ochránit dítě před újmou takovým prostředím způsobenou. Chtěli by, aby jejich dítě vyrůstalo ve vlídném pokojném prostředí, v úctě k jeho jedinečné osobnosti a s ohledem na originální kombinaci talentu a schopností.

Vlastní představy o formování

Vlastní představy o formování charakteru dítěte a jeho správného vztahu k celoživotnímu procesu vzdělávání mohou být ovlivněny alternativním životním stylem celé rodiny. Ať se jedná o rodinu žijící výlučným způsobem života kvůli přespříliš příznivým majetkovým poměrům a chtějí, aby jejich dítě mělo skutečně jen to nejlepší (a soukromý učitel, který poskytne dítěti individuální výuku, je už od dob feudalismu luxusní výsadou těch nejbohatších), nebo žijí podle ekologických či náboženských zásad, které většinová společnost nechápe a snad je k nim málo vnímavá a tolerantní.

První stupeň základní školy neznamená pro dítě pouze vštěpování vědomostí, ale rovněž budování postojů, tříbení hodnotových kritérií a tvorbu světového názoru. Osobnost učitele se do dítěte otiskuje verbálními i neverbálními projevy a rodiče většinou nemají možnost osobu učitele ani pořádně poznat, natož nějak korigovat hodnoty a postoje jím prezentované a dětem předávané. 

Dobrý příklad někoho známého

Dobrý příklad někoho známého, kdo doma své děti vyučoval, je také častým důvodem ke vzdělávání dětí vlastními silami. Kdo domácí školu neabsolvoval, nemůže si ani dobře představit, jak to ve skutečnosti funguje. Příklad spokojené harmonické rodiny může inspirovat k následování i tak „bláznivého projektu“ jako je domácí vyučování. Uvidíme, že to jde i v našich podmínkách, nejen někde v Americe, kde je to přece jen jiné.

Pustí-li se do domácího vzdělávání známá rodina se stejně starými dětmi, je to už velká výzva! Můžeme si navzájem vypomoci.