Všichni se zamýšlejí nad dvěma zavražděnými mladíky v Bratislavě. Co k tomu říct, jak se k tomu postavit? My jsme v jejich botách nechodili a nežili jejich životy. My jen víme, že není tak důležité, jestli chodí kluk s klukem nebo s holkou, ale je velmi důležité, jestli chodí s Ježíšem. Protože on si všechno ostatní srovná.
Často se stává, že se u mne v obchodě zastaví někdo, kdo si potřebuje promluvit. Když se ve společnosti něco děje, bývá to častější. Nemyslím, že by po mně lidé chtěli radu nebo řešení, to ne, domnívám se, že jen potřebují sami v sobě urovnat myšlenky. A to se v rozhovoru udělá líp než o samotě.Naslouchám ráda. Zajímá mě totiž, co si lidé myslí. Často i já potřebuju s někým mluvit o věcech, kterým nerozumím, které mě zneklidňují, na něž neznám jednoduchou odpověď.
Ta situace se dvěma zabitými kluky na Slovensku byla přesně tím případem.Včera se u mne zastavila jedna moje mladá kamarádka, která je duší pořadatelského týmu akcí pro mládež.Vyprávěla mi, že její kamarádka z týmu začala chodit s jinou dívkou. Cítila rozpaky, jak na takové oznámení reagovat. Na jednu stranu si nemyslela, že by to bylo úplně v pořádku, na druhou stranu obě ty holky měla ráda a nechtěla je nějak zranit.
V rozhovoru s nimi dala najevo, že je z jejich rozhodnutí v rozpacích, nezdá se jí správné, ale má je obě ráda a chce být pořád jejich kamarádkou. Ptala se mne, co si o tom myslím. Bylo to tak správně? Co ale dál? Jak se k nim chovat při dalších setkáních? Já jsem také nevěděla. Možná by se v minulosti dala najít zranění ze vztahu s otci obou děvčat, ale kdoví… Ani jedna nemáme zkušenosti s tímto druhem lásky.
Shodly jsme se, že chápeme, že vztah dívky s dívkou se jim může jevit bezpečnější. Přesto to nebylo uspokojivé vysvětlení. Přemýšlely jsme pak, jak by na ně reagoval Ježíš. Připadlo nám jasné a jednoznačné, že by s nimi kamarádil, neodmítal by je, ani by je pohoršeně nekáral. Nejspíš by je jen prostě vyzval, ať ho následují. Ach, to je ono. Ať následují Ježíše. Obě jsme se zaradovaly. Tohle bude to, co potřebujeme zastávat.
My nevíme, jaká bolest vede rozhodování těch dvou dívek. My jsme v jejich botách nechodily a nežily jejich životy. My jen víme, že není tak důležité, jestli chodí holka s holkou nebo holka s klukem, ale je velmi důležité, jestli chodí s Ježíšem. Protože on si to srovná. Každý, koho on osloví, koho zahrne svou bezpodmínečnou láskou, bude chtít podřídit svůj život jemu. O to se my nemusíme starat.
Na nás vlastně jenom zůstává, abychom ukazovaly na skvělého Ježíše, na jeho nesmírnou lásku, na jeho laskavé a vřelé přijetí. Neumíme a možná ani nemáme řešit otázky typu kdo má s kým chodit. Ježíš si ale zcela jistě se vším bude dokonale vědět rady. S úlevou jsme se s kamarádkou rozloučily. Řešení není na nás, ale na Něm.
Psáno pro Proboha.cz