Klobásy s láskou

Nevím, jestli napsat, že jsem byla překvapená, je ten nejvýstižnější popis. Asi ne. Nejspíš jsem překvapená vlastně nebyla. Chvíli jsem musela přemýšlet, jakým slovem bych popsala svou reakci na jednu krátkou větu v jednom drobném odstavci reportážní knížky.

Četla jsem knížku českého novináře o začátku bojů na Ukrajině. Systematicky řazená fakta byla prokládána jeho emotivními komentáři. Znovu jsem si připomínala, jak jsem já sama s hrůzou hltala zpravodajství a nedokázala uvěřit, že o čem čtu, není učebnice dějepisu z jiného století, ale že se to opravdu reálně odehrává pár stovek kilometrů na východ od nás. Když jsem četla o vzedmutí ohromující vlny solidarity, vzpomínala jsem, jak jsme i my hledali, jakou cestou a kam poslat peníze, aby naše pomoc měla co největší smysl. Prožívali jsme tíseň, ne že ne, bylo nám všem těžko. Válka ještě za našeho života nebyla nikdy tak blízko. Pak i do našeho domu přišli ukrajinští uprchlíci. Plaché holčičky si nesměle vycházely hrát do zahrady a z bytu ve třetím patře se stalo útočiště pro projíždějící uprchlíky. Pořád se jim na balkoně sušilo prádlo a měnilo se složení lidí v bytě. Jak pyšně jsem sledovala zvyšující se objem pomoci z evropských zemí poslaný válčící Ukrajině.

Tohle všechno jsem si připomínala při čtení té knížky, ale byla jsem ráda, že už to máme za sebou. S jakou úlevou jsem si říkala, že se situace už otočila. Nečekala jsem, že by se mne mohlo něco nějak zásadně dotknout, protože o všem jsem v podstatě věděla jakoby v přímém přenosu. Přesto jsem se rozplakala. To když jsem četla odstavec o zásilce pomoci ze Španělska. Nějaké bedny s náboji do těžkých zbraní, tyhle odborné vojenské věci mi nikdy nic moc neříkaly. V textu se psalo, že vojáci, kteří zásilku vybalovali, nalezli v té velké bedně s náboji menší, pečlivě zabalený balík. Obsahoval klobásy a osobní vzkaz: „Vyhrejte! S láskou Letizia“ V závorce jen stručná poznámka pro neznalé – španělská královna. V tu chvíli mé soucitné srdce bylo zcela přemoženo a rozplakala jsem se. Tohle dělá Bůh. Takhle ho znám.

Nevím, jestli je ta informace pravdivá. Nemám zdání, jestli se dá ověřit. Asi španělské královně Letizii kvůli tomu nebudu psát. Ale jedno vím jistě: já chci být taková.

Psáno pro proboha.cz