Půst neznamená zbavit se radosti, ale přetavit ji v jinou kvalitu

Nastává nám období nazývané postní. Můžeme na ně nahlížet z nejrůznějších úhlů pohledů. Záleží na nás, jaký si vybereme, všechny ale v sobě nesou cosi neveselého, jistou míru odříkání, omezování ať už ze zdravotních nebo náboženských důvodů.

Půst může být velmi radostným obdobím, pokud si uvědomíme, co to přesně je. Možná nám v mysli utkvěla představa půstu jako určitého dietního omezení. Prostě nejíme maso, sladkosti a vůbec všechno, co je nějak dobré. Nepijeme alkohol, kávu, ani jiné povzbuzující nápoje. Nesmíme si koupit nic nového na sebe, a když přece neodoláme, rozhodně to nesmíme nosit. Radostné zážitky jako tanec, zábava, kino, divadlo nebo koncerty jsou nevhodné. Smíme jen na bohoslužby a do práce. Prostě půst podle takovýchto pravidel znamená období pošmourné, těžké a bez radosti. Copak ale Bůh zakazuje radost?

V bibli se postu píše na mnoha místech. Za stěžejní bývá považován text proroka Izajáše, který půst popisuje jako radostné dávání toho, co si odepřeme. Jako odpouštění a čištění, propouštění na svobodu a rozvazování pout. Je to možná překvapivé, ale i v dnešní době můžeme být zotročeni nebo dokonce sami můžeme mít otroky. Půst je časem vysvobozování. Komu nebo čemu otročíte? Může to být člověk, jehož názorům podléháte. Děláte věci, které nechcete dělat, ale aby byl klid, abyste se nemuseli hádat a něco vysvětlovat, abyste nemuseli snášet nepříjemné nesouhlasné reakce a možná i hněv, tak prostě otročíte. Možná, že i vy jste otrokář. Nepřijímáte jiné názory. Když s vámi chce někdo vyjít, musí s vámi souhlasit. Možná držíte někoho v otroctví prostřednictvím zadržování viny. Někdo vám nějak ublížil a vy jste teď na koni. Chováte se jako ten zraněný chudák, který stále ještě trpí dávnou křivdou. Pěstujete ve viníkovi pocity provinilosti jako žampiony ve sklepě. V době půstu je čas rozvázat okovy. Odpusťte a přestaňte manipulovat. Darujte druhým svobodu myslet si, co chtějí.

Copak si v postním období nemáme odpírat radovánky? Nemáme snad chodit v pytli (no dobře, tak ve starším trochu už obnošeném oblečení bez ozdob) a sypat si na hlavu popel? (To bychom dnes nejspíš prováděli tak, že se nebudeme líčit, mýt si moc často vlasy a parfémy schováme až na Velikonoce.) Hm, a neříká snad Ježíš, že když se postíme, nemá to na nás být vidět? Naše modlitby a postění mají podle Ježíše být tajemstvím mezi námi a Bohem.

Půst neznamená zbavit se radosti, ale přetavit ji v jinou kvalitu. Odříkat si potěšení máme proto, abychom je poskytli někomu jinému. Peníze, které ušetříme nekoupením čokolády, kafíčka, vínka, brambůrek, dortíků, časopisů, energeťáků, lístků do kina a tak podobně, můžeme dát někomu, kdo je potřebuje. Může to být někdo známý, může to být někdo úplně cizí. Můžete například zaplatit školní obědy dětem z chudých poměrů tady u nás, nebo někde v Africe, kde je školní oběd jediným jídlem, které ty děti dostanou. Třeba. Ono už vás něco napadne, uvidíte. Takže když se vám stane, že si omylem koupíte čokoládu, správným postním postupem je, že ji musíte někomu darovat. Nejlépe samozřejmě anonymně a tajně, protože o vašem postu nemá nikdo vědět. A tohle je radost. Přemýšlím nad tím, že kdyby mi během období půstu někdo takhle anonymně a tajně daroval čokoládu, že bych ji asi musela sníst, protože bych nechtěla pokazit půst někomu jinému. Přijímat milosti je někdy větší půst, než by si člověk myslel.

Co mi ale přijde jako největší postní disciplína? Žehnání, pochvaly, povzbuzování, laskavost. To vše bez nároku na oplátku. Bez nároku na zaslouženost. Prostě bez nároků. Jen tak, zdarma. Dokonce i protivným lidem, těm zejména. Myslím, že takový půst se Bohu líbí. Vám taky bude, uvidíte.

Půst neznamená zbavit se radosti, ale přetavit ji v jinou kvalitu

Nastává nám období nazývané postní. Můžeme na ně nahlížet z nejrůznějších úhlů pohledů. Záleží na nás, jaký si vybereme, všechny ale v sobě nesou cosi neveselého, jistou míru odříkání, omezování ať už ze zdravotních nebo náboženských důvodů.

Půst může být velmi radostným obdobím, pokud si uvědomíme, co to přesně je. Možná nám v mysli utkvěla představa půstu jako určitého dietního omezení. Prostě nejíme maso, sladkosti a vůbec všechno, co je nějak dobré. Nepijeme alkohol, kávu, ani jiné povzbuzující nápoje. Nesmíme si koupit nic nového na sebe, a když přece neodoláme, rozhodně to nesmíme nosit. Radostné zážitky jako tanec, zábava, kino, divadlo nebo koncerty jsou nevhodné. Smíme jen na bohoslužby a do práce. Prostě půst podle takovýchto pravidel znamená období pošmourné, těžké a bez radosti. Copak ale Bůh zakazuje radost?

V bibli se postu píše na mnoha místech. Za stěžejní bývá považován text proroka Izajáše, který půst popisuje jako radostné dávání toho, co si odepřeme. Jako odpouštění a čištění, propouštění na svobodu a rozvazování pout. Je to možná překvapivé, ale i v dnešní době můžeme být zotročeni nebo dokonce sami můžeme mít otroky. Půst je časem vysvobozování. Komu nebo čemu otročíte? Může to být člověk, jehož názorům podléháte. Děláte věci, které nechcete dělat, ale aby byl klid, abyste se nemuseli hádat a něco vysvětlovat, abyste nemuseli snášet nepříjemné nesouhlasné reakce a možná i hněv, tak prostě otročíte. Možná, že i vy jste otrokář. Nepřijímáte jiné názory. Když s vámi chce někdo vyjít, musí s vámi souhlasit. Možná držíte někoho v otroctví prostřednictvím zadržování viny. Někdo vám nějak ublížil a vy jste teď na koni. Chováte se jako ten zraněný chudák, který stále ještě trpí dávnou křivdou. Pěstujete ve viníkovi pocity provinilosti jako žampiony ve sklepě. V době půstu je čas rozvázat okovy. Odpusťte a přestaňte manipulovat. Darujte druhým svobodu myslet si, co chtějí.

Copak si v postním období nemáme odpírat radovánky? Nemáme snad chodit v pytli (no dobře, tak ve starším trochu už obnošeném oblečení bez ozdob) a sypat si na hlavu popel? (To bychom dnes nejspíš prováděli tak, že se nebudeme líčit, mýt si moc často vlasy a parfémy schováme až na Velikonoce.) Hm, a neříká snad Ježíš, že když se postíme, nemá to na nás být vidět? Naše modlitby a postění mají podle Ježíše být tajemstvím mezi námi a Bohem.

Půst neznamená zbavit se radosti, ale přetavit ji v jinou kvalitu. Odříkat si potěšení máme proto, abychom je poskytli někomu jinému. Peníze, které ušetříme nekoupením čokolády, kafíčka, vínka, brambůrek, dortíků, časopisů, energeťáků, lístků do kina a tak podobně, můžeme dát někomu, kdo je potřebuje. Může to být někdo známý, může to být někdo úplně cizí. Můžete například zaplatit školní obědy dětem z chudých poměrů tady u nás, nebo někde v Africe, kde je školní oběd jediným jídlem, které ty děti dostanou. Třeba. Ono už vás něco napadne, uvidíte. Takže když se vám stane, že si omylem koupíte čokoládu, správným postním postupem je, že ji musíte někomu darovat. Nejlépe samozřejmě anonymně a tajně, protože o vašem postu nemá nikdo vědět. A tohle je radost. Přemýšlím nad tím, že kdyby mi během období půstu někdo takhle anonymně a tajně daroval čokoládu, že bych ji asi musela sníst, protože bych nechtěla pokazit půst někomu jinému. Přijímat milosti je někdy větší půst, než by si člověk myslel.

Co mi ale přijde jako největší postní disciplína? Žehnání, pochvaly, povzbuzování, laskavost. To vše bez nároku na oplátku. Bez nároku na zaslouženost. Prostě bez nároků. Jen tak, zdarma. Dokonce i protivným lidem, těm zejména. Myslím, že takový půst se Bohu líbí. Vám taky bude, uvidíte.

Psáno pro Proboha!