Skoro každý má rád jaro. Většina lidí preferuje léto a někteří milují i podzim. Zima většinou k nejoblíbenějším obdobím nepatří. Ačkoli ani to jaro nesmí být příliš deštivé a studené, léto moc suché a horké a o podzimu vlastně nevím, jak by měl ideálně vypadat.
Dnes dopoledne jsem si dovolila se trochu flákat na sociálních sítích. Zjistila jsem, jak strašně moc lidi touží po jaru. Vykřikují, že už brzy bude jaro. Slyšíte tu intonaci? Už brzy? S tím nadšeným zakončením do horní oktávy. Kde to vázne? Už tu přece mělo být! Ale pokud se podíváme na kalendář, vidíme, že jsme v únoru.Žádné jaro se ještě dlouhou dobu neobjeví. Tak co tu vyvoláváme? Copak jsme nikdy neslyšeli, že v březnu za kamna vlezem, v dubnu tam ještě budem a teprve v květnu vyženem kozy v háj?Připadlo mi to příznačné. Nerozumně toužíme po něčem, co ještě nemá být, co není zralé, k čemu ještě nenastal čas. Vyhlašujeme něco o svých nárocích, spíláme situaci, v níž jsme, která je logická, zasloužená, prospěšná. Jsme vlastně trapní. Jako malé děti. Jako rozmazlené malé děti.Možná dokonce jako dospělérozmazlené malé děti.
Dnes ráno jsem seděla v parní sauně. Lidé vstávali a odcházeli nebo přicházeli a sedali si. Někteří za sebou dobře nedovřeli dveře a pára tak mohla unikat ven. Vždycky se našel někdo, kdo seděl nejblíž ke dveřím, kdo je dovřel. Přesto se často k teplotě a množství páry v té malé místnosti nespokojeně vyjadřoval právě někdo z těch, kdo za sebou dveře správně nedovřel. Můžete to pochopit?
Dáváme Ukrajině asi tak polovinu zbraní munice a jiné pomoci, kterou jsme jí slíbili, podle nějakých odborných odhadů toho, co by mohla potřebovat. A zároveň se šklebíme, že bojové úspěchy nejsou takové, jako jsme očekávali. Už jsme z té pomoci unavení. Nebaví nás, jak jsme stále obviňováni z podporování války a nechceme mír. Je to nesmysl, že? Toužit po okamžitém svěžím jaru v únoru, kritizovat chladno v místnosti, když jsme nezavřeli dveře a odsuzovat malé vojenské úspěchy armády, jíž jsme nedodali slíbené zbraně a munici, to pozoruju kolem sebe. Co si o tom myslíte?
psáno pro Proboha!