Ráno jsem seděla u okna v naší kuchyni, pila svou ranní kávu a koukala z okna ven. Bylo jasno, slunce vycházelo a zdálo se, že bude krásný den. Teploměr ukazoval krásných pět pod nulou, což na únorovou sobotu vypadalo docela náležitě. Ovšem ta zahrada před mýma očima vypadala nudně. Ploše. Nezajímavě.
Když jsem se po nějaké chvíli probrala ze svých myšlenek, zjistila jsem, že zahrada najednou vypadá jinak. Slunce postoupilo, ozářilo z jiného úhlu ten malinký kousek země a já užasla.Keře přehrazující plochu trávníku se najednou zdály mohutnější a významnější. Stromy na pozadí nabyly konkrétnějších obrysů a zarámovaly celou přírodní scenérii do jasného kompaktního obrysu.Zahrada najednou vypadala jinak. Jak se to stalo? Zdálo se mi, že by pozorování zahrady možná stálo za to, ale novinypřitáhly mou pozornost a já jsem se začetla. Po několika desítkách minut jsem vzhlédla od novin a překvapeně konstatovala, že kousek pozemku před mýma očima vyhlíží zase docela jinak. Najednou se všechno zdálo ohromně zřetelné. Každý vyschlý keřík, každý na podzim neostříhaný trs trvalek teď naráz zaujal své jasné místo v kompozici zahradního celku a také z úhlu pohledu mého kuchyňského okna. Já znám každou rostlinu a každý keř, co se na naší zahradě vyskytuje.Buď jsem je sama sázela, nebo o ně od začátku jejich života pečuju. Vím, kde a co roste, ale ne vždy si každé z nich všímám a oceňuju. V zimě zvlášť. Jenže vím, že na jaře spousta těch holých větví obrazí, zazelenají se a rozkvetou. Nevyvádí mě z míry, že teď v zimě jejich krásu nevidím. Nevšímám si jich, ale vlastně o nich vím.
Ten pohled od kuchyňského okna do zimní neútulné zahrady byl pro mne vlastně velmi inspirativní. Jak jde život a naše léta se načítají, mění se úhel pohledu a nasvícenínašich vztahů, hodnot a souvislostí, v nichž žijeme. Co ve dvaceti mohlo vypadat nudně, po padesátce se zdá atraktivní. Nebo také naopak. V pozdějším věku má člověk životní zkušenosti, nadhled a snad i trochu víc moudrosti.
Vidět v jiném úhlu pohledu naše životní situace, postoje a vztahy, to je najednou překvapivé. Jistě, že nejde o květiny, keře a stromky. Koukáte z okna a vidíte věci, které vlastně vůbec nejsou vidět. Co se ukáže jako důležité? Jaký úhel dopadu slunečních paprsků odhalí to, na čem v našem životě skutečně záleží? Já nevím a od stolu v kuchyni to neumím odhadnout. Nicméně jako podnět to beru. Jak jde slunce zahradou a nasvěcujez různých úhlů pohledů poměrně nudnou krajinu, která se tím pohledem probouzí k životu, to stojí za pozornost.
Co vidíte ze svého okna v proměnlivém denním světle vy?
Psáno pro Proboha!