Pamatujete si to z dětství, tu situaci, kdy smíte napsat tak, jak jste schopni dopis tomu, od nějž čekáte, že všechno naplní. Můžete napsat anebo nakreslit všechno, po čem vaše srdce touží. Budou to hračky, zvířecí miláčci, změna poměrů ve škole, v rodině nebo v jednotlivém vztahu, to všechno smíme v tomto jediném dopisu Ježíškovi svěřit jako přání, touhu srdce, potřebu, nebo naléhavou nutnost.
Několikrát se mi v životě stalo, že jsem toužila po něčem mimořádném. Po něčem, co nevypadalo pravděpodobně. Přesto jsem si moc přála, aby se to stalo. Někdo mi řekl: Napiš si Ježíškovi. A bylo to zlomyslné, protože dotyčný si vůbec nemyslel, že by Ježíšek něco takového mohl splnit, že by se Ježíšek vůbec o nějaké, možná jakékoli moje přání zajímal, a možná si nemyslel, že by Ježíšek vůbec existoval. Prostě tím bylo řečeno: Tvé přání je z říše nemožného. Rozluč se s ním.
Já ale na Ježíška věřím. Nemyslím tím malé nahaté miminko ležící na sterilní slámě v jakýchsi jesličkách ve stylizované jeskyni. Nemyslím tím ani to nahé mužské tělo na kříži, co visí ve všech kostelích. Nevím vlastně, jak bych jej tak stručně popsala. Všechno krásné, laskavé, tajemné a mne přesahující je on.Je tím, kdo chce naplnit všechny potřeby mého srdce. On je tím, kdo mne neustále překvapujenečekanými dárky. Často si jen pomyslím a už se to děje.Onale není automat. Něco jako jukebox. To ne. Přesto však věřím, že on dokáže naplnit má vánoční přání. Musím ale přiznat, že to většinou dělá po svém, jinak, než bych si to představovala já. Někdy je to legrační, někdy se zlobím, protože to nechápu.Napsat Ježíškovi pro mne znamená modlit se.
Ach modlit se, to je skvělá disciplína. Člověk ví, co by si přál, ale nemůže si být jist, že je jeho přání správné. To znamená v souladu s přáním Ježíšovým. Modlitba neznamená předčítat Bohu seznamy toho, co bych si tak přála já, ale čekat na jeho vyjádření. Jak můžu vědět, co by si on přál? No, nevím, jak bych to popsala, ale vím to. Často je to velmi překvapivé řešení nějaké obtížné situace, které by mne v životě nenapadlo. Nikdy bych si to tak nevymyslela. Řekla bych si, že to nemožné.Ale přesto rozpoznávám Boží ruku.
Napsat Ježíškovi pro mne nyní znamená něco úplně jiného, než jak jsem to chápala v dětském věku. Zdá se mi, že napsat mu mohu nejen to, co bych si přála, ale i to, jak se cítím, co prožívám, co mě trápí a z čeho se raduju. Přiznávám se, že mu nepíšu jen před Vánocemi. V této době však mé dopisy Ježíškovi mají nějakou větší naléhavost. Však víte, bude mít narozeniny.
Psáno pro Proboha!