Ještě nikdy jsem nebyla tak pevně přesvědčená, že se mám dobře
Jedna známá paní mně položila tu otázku. Jak se máš? Jsem ráda, když se mě lidi tak ptají. Zvlášť pokud vím, že to nemusím brát povrchně a formálně. I v případě otázky pouze formální umím odpovědět, ale je to pouze stručné. Pokud tuším, že tazatele má odpověď skutečně zajímá, ráda se rozpovídám.
Zamyslela jsem se nad tím, jak moc dobře se mám. Tak především ani můj muž, ani můj zeť, ani můj bratr nemuseli narukovat do války. Mám domov, který je mým bezpečným útočištěm a místem odpočinku. Mám co jíst, teče mi voda a mohu si zatopit. Moje práce mě tak těší a naplňuje, že bych ji dělala, i kdybych pracovat nemusela. Mám báječné dospělé dcery, které si v životě samostatně dobře vedou. Mám přátelské společenství se skvělými lidmi, kteří mi jsou oporou a povzbuzením a kterým i já mohu být oporou a povzbuzením. Můj život mi dává smysl. Přežili jsme strašnou epidemii. Máme důstojnou vládu. Začíná jaro.
V mé zemi nevybuchují nikde bomby a žádná cizí vojska na ni neútočí. Je tu mír. Jsem hrdá na všechny, kdo pomáhají těm utíkajícím z hrozné války. Popadli do jednoho kufru nebo tašky, co pobrali a prchali. Všechno, co jim dosud bylo drahé a co považovali za cenné museli nechat za sebou. Vrátí se ještě? Co tam naleznou? Co bych tak nahonem sbalila já? Které z mých cenností by podržely svou hodnotu i v situaci, že bych mohla naplnit jen jeden kufr.
Najednou docela jinak hledím na to, co jsem až dosud považovala za vzácné. Jen jeden kufr bych si mohla vzít a to, co zbude, už třeba nikdy neuvidím. Můj dům, má zahrádka, mí sousedé, naše ulice, parky v okolí, to všechno – můj malý svět, můj domov – by mohlo být totálně zničeno. Stačila by jedna bomba?
Jak se máš? Tak se lidé často ptají jeden druhého. Ještě nikdy v celém svém životě jsem nebyla tak pevně přesvědčená, že se mám dobře. Nemám všechno, co bych chtěla, některé mé životní okolnosti se nikdy nezmění. Na některá místa se nejspíš nikdy v životě nepodívám a některé věci nebudu nikdy vlastnit. Je mi to jedno. Na tom nezáleží.
Psáno pro magazín Proboha!