Jak teď máme čerstvou vnučku, dojatě obhlížíme, jak dokonale je stvořená. Ty baculaté nožičky, ty malinké prstíčky, ta rozkošná ouška a co teprve drobounká bradička! A to jsem se ještě ani nezmínila o jejích očičkách… Každá z částí jejího tělíčka v nás dospělých vzbuzuje úžas. Jak je krásná. Opatrně ji hladíme, všem se nám chce ji pořád pusinkovat.
A teď mi řekněte, kam se to ztratí.Každý jsme byli kdysi takovým krásným něžným miminkem s nožičkama, ručičkama, prstíčky, obličejíčkem a vlásky. Jak to, že po pár letech už člověk nemá nožičky, ale říká jim haksny. Kam se poděl obličejíček, když místo něj je na stejném místě ksicht? Znám spoustu lidí, kteří nejsou schopni o svém těle mluvit hezky. O svém obličeji, nohou, vlasech se vyjadřují s opovržením. Jako by se neměli rádi. Všimla jsem si dokonce, že o částech svého těla se v hovoru zmiňují jen tehdy, když je něco špatně, něco je bolí, nebo se jim něco nelíbí. Neřeknou, že mají silné nohy, které vydrží dlouhou chůzi, ale stěžují si na ně, že je bolí. Nejdou si koupit pleťový krém, ale shánějí něco na ksicht. Nejsou spokojeni s tvarem a ani se schopnostmi svého těla. Je mi to líto. Kam se ztratily tvářičky a nosánek? Kdo jim co nakukal? Vypadá to, jakoby se nějak neměli rádi.
Svěřila jsem se s tímto svým objevem jedné kamarádce a ona mne překvapila svou reakcí. Řekla mi, že poté, co prošla dlouhou těžkou nemocí, už svému tělu jenom žehná. Dává si pozor, aby se o své tělo dobře starala. Dává mu, co potřebuje. Natírá své údy tělovými mléky a přitom si je pochvaluje. Dobře jste mne nožky moje dneska nosily. Vděčně si masíruje paže po velkém nákupu a je šťastná, že si mohla tašky odnést sama domů. Dbá na pravidelný pohyb a samozřejmě také na důkladný odpočinek. Je svému tělu vděčná, že jí dobře slouží. Mluvila o sobě hezky. Vypadá to, jako že se má ráda.
Inspirovala mě. Já svému tělu sice nenadávám, ale v péči o ně mám rezervy. Dosáhla jsem už věku, kdy dobré fungování mého těla není žádnou samozřejmostí. Rozhodla jsem se víc to sledovat. Co dělám, abych dobře žila? Dbám na potřeby svého těla? Zajímá mě vůbec, co potřebuje? Mám je ráda?
Ono to vlastně není nic komplikovaného. Jak se má člověk rád, se dobře ukáže na tom, jak o sebe pečuje. A dál to znáte: Kdo nemá rád sebe, jak by mohl mít rád někoho druhého, že.
Psáno pro Proboha!