Hned v úvodu musím přiznat, že na novoroční předsevzetí nějak nejsem. Většinou na ně do druhého ledna zapomenu. Neznamená to ovšem, že bych si nikdy před sebe nedala výzvu, že něco budu nebo naopak nebudu dělat. Jen ten začátek ledna mi vždycky nevychází. Rozhodla jsem se tedy už teď v prosinci, abych na svůj nápad později nezapomněla.
Můj nápad se mi zdál v noci. ocitla jsem se v takovém tom mezičasí mezi bděním a spánkem. V hlavě mi bouřily sny o balících knih, objednávkách, fakturách a eshopu. Prostě zmatky. A do toho všeho, co se pralo v mých nebdělých myšlenkách o balících, objednávkách, fakturách a dalších záležitostech předvánočního knihkupeckého obchodu., nějak pronikal hlas, který nekompromisně avšak laskavě nakazoval: Dělej svět krásnějším.
Och. No dobře. Ta slova mi dávala smysl. Nepřipadala mi však nijak originální a upřímně řečeno, netušila jsem, co přesně znamenají. Jak krásnější? O čem je řeč?
Jenže když je člověk v polospánku, neumí tak racionálně uvažovat, jako když je úplně bdělý. Hlavou jdou všelijaké nápady a ty pak v bdělém stavu člověk potřebuje protříbit. Dělej svět krásnější? Copak to mohu? Vždyť nemám žádnou autoritu k ovlivňování světa. Co bych tak mohla zařídit? Před mýma snícíma očima se začaly promítat výjevy z běžného obyčejného každodenního života.
Když jdu z práce domů, volím ulice, které mají víc světýlek za okny. Tam je svět krásnější. Všímám si lidí, které potkávám, a musím přiznat, že ti, kdo jsou oblečeni v barevném oblečení, mě nějak víc přitahují. Zdá se mi, že přinášejí obecnou radost. Možná, že nějak víc odrážejí radosti ráje. Co může ještě dělat svět krásnějším? Hezká rohožka přede dveřmi, ozdobný věnec na dveřích, květiny v truhlících za okny, radostná vizáž člověka na ulici, úsměv.
Možná mé snivé představy šly ještě dál. Práce, kterou vykonávám, byla obohacená úsměvem, laskavostí, kreativitou, prostě něčím jako šlehačkou. Když doma vařím, dělám to s veškerou tvořivostí a fantazií, jaké jsem schopná. Prostírám, jako bych hostila vznešenou společnost, i když budeme u stolu sedět s manželem sami dva. Ubrousky, květiny, svíčky. Nechci být líná ušlehat na koláč pravou šlehačku. Proč bychom takhle nemohli být u svého díla všichni? Chci dělat svět krásnějším každý den. Rozhodla jsem se, že tohle bude mým heslem pro každou práci, kterou budu vykonávat. Nic menšího mi nebude stačit. přidáte se? Budete se mnou dělat svět krásnějším?
Psáno pro Proboha!