Už jsem skoro zdravá. Poslední dvě noci jsem kašlala jen trochu. Ten líný režim mi zachutnal. Přesto jsem stihla udělat pár věcí, na něž bych jinak určitě nenašla čas (jako vyštrachat v kufru na nejvyšší polici prošívané deky z prachového peří, které jsme kvůli alergiím dcer léta nepoužívali a na které jsem si vzpomněla, protože mi byla zima, a tak jsem je povlékla na své stonání a jsou skvělé). Poslechla jsem si pár cédéček, z nichž některá mi připomněla dětství (Adam Plachetka s Kateřinou Kněžíkovou a jejich Každý jen tu svou má za jedinou).
Tak zítra zpět do práce.