Nejdřív jsem myslela, že je to nějaký špatný vtip. Když jsem si přečetla na sociálních sítích, že bude kostel bosých karmelitánů se sochou Pražského Jezulátka zavřený kvůli tomu, aby v něm Andrej Babiš nemohl zahájit druhé kolo předvolební prezidentské kampaně, opravdu jsem se domnívala, že jsem naletěla. Nemohla jsem uvěřit, že něco takového by bylo možné.
„K Jezulátku chodím rád. Nikdy jsem to nikomu neřekl. Byl jsem tam i den před volbami a poslal mu prosbu. Funguje to.“ Takto komentoval Andrej Babiš pozdvižení, které svým plánem způsobil. Podle jeho slov a podle důkazní fotografie, na níž ukazuje drobnou figurku malého miminka skrytou v dlani, má Jezulátko v kapse. Asi mu funguje.
Předpokládám, že stejně jako já si nemyslíte, že taková modloslužba by mohla mít něco společného s křesťanstvím. Mít Jezulátko v kapse by se hodilo, ne? Jen pomyslíte na nějakou svoji potřebu, uchopíte figurku do dlaně a mentálně vyšlete prosbu nebo možná i příkaz. A ono to funguje. Strašné.
Takové zacházení se symbolem něčeho křesťanského nemůže být pro nic nechápajícího kandidáta ničím jiným než nadbíháním lidovcům. Jak jinak je získat? Zdá se, že můžeme očekávat, že v příštích dnech se Andrej vytasí článkem malíčku Vladimíra Iljiče, který uloupil v mauzoleu při poslední návštěvě Kremlu a který nejspíš také bude fungovat. A tím se bude snažit zalíbit se víte komu.
Další úvahy nechám vaší fantazii, obávám se, že pole pro bohatou představivost nejnehoráznějších nesmyslných teorií je opravdu nezměrné. Poslužte si. Jen si tak říkám, vidíme-li dostatečně moudře a s odstupem, co se nám to tu snaží zastínit zrak a otupit pozornost. Ten člověk se pokouší zavděčit se všem, které by mohl potřebovat. Nyní i těm, které nechápe a jejichž svatým věcem vůbec nerozumí. Tvrdí, že jeho maminka, která celý život vyučovala marxismu leninismu, také občas chodí do kostela. Třeba nosí v kabelce celý betlém. A třeba jí i „funguje“.
Ať už to znamená cokoli, jedno je jisté, s Kristem to nemá společného vůbec nic. V Písmu čteme, že kvalita stromu, tedy člověka se pozná podle ovoce. A také je celkem jasně formulováno, co je ovocem. Chcete je připomenout? Láska, radost, pokoj, trpělivost, laskavost, dobrota, věrnost, tichost a sebeovládání. Chápete? Nevím, jak vy, ale já na muži, který nosí Jezulátko v kapse, takové ovoce nevidím.
Psáno pro Proboha!