Efektivně

Taky máte dojem, že jsme jak posedlí kultem efektivity? Ke všemu, co děláme, potřebujeme mít důvod. Čteme, abychom se vzdělávali, jezdíme na výlety, abychom něco viděli, setkáváme se s přáteli, abychom udržovali vztahy, bereme si dovolenou, abychom se zregenerovali pro vyšší pracovní nasazení. Zdá se, jako bychom nic nemohli dělat jen tak.

Možná je to tím, že cítíme jisté časové omezení svého pozemského života. Chceme využít každou minutu. Trápíme se, když se nemůžeme přinutit k intenzivním výkonům a strávíme hodinku brouzdáním po internetu. Zuříme, když trčíme v zácpě nebo stojíme ve frontě, protože jsme už dávno chtěli být jinde. Nechodíme ven jen tak na procházku, ale vyrážíme na běžecký okruh nebo po zelené na kopec a zpět, na ruce chytré hodinky, které počítají každý náš krok, musíme zvládnout nějakou dávku kilometrů nebo počet kroků. Naplánovali jsme si, že za dva roky dosáhneme této mety, za pět let budeme ještě o kus dál, a když svých cílů nedosáhneme, budeme se považovat za neúspěšné. Heslem je víc, rychleji, výš.

Kdybychom měli jen tak být, jen se tak bezcílně courat nebo si někam sednout a koukat do zeleně, do mraků nebo do vody, znervózňovalo by nás to. Možná bychom se báli, že uslyšíme ze svého nitra něco, co nechceme slyšet. Třeba bychom si uvědomili, že naše srdce má hlad. Znejistilo by nás, že my sami, ti, kým uvnitř doopravdy jsme, netoužíme po tom, oč celým svým životem aktivně usilujeme. Nechceme si uvědomit, že většinu věcí děláme jen proto, abychom se vyrovnali svému okolí. Možná, že náš život vlastně neodpovídá tomu, co bychom jmenovali jako své životní hodnoty. Někde uvnitř to cítíme, ale je tak těžké žít svůj vlastní život. Snazší je žít jako všichni, efektivně.

Schválně, dovedete si hodinku jen tak sednout a nic nedělat?