Všechno se začalo měnit, když jsem zahájila hry na princeznu. Ne, nemluvím o svých dětských hrách, mluvím o době, kdy jsem byla už dávno dospělá. Řešila jsem tehdy důležitý problém. Jak skutečně být Boží milovanou dcerou, dědičkou krále, nebeskou princeznou?
Teorii jsem zvládla celkem dobře. Znala jsem správné odpovědi na všechny otázky, které se týkaly mé nové identity. Ale realita mi pořád nějak unikala. Co se změní, když to bude pravda? Jak to udělám? Jak vlastně vypadá a jak žije taková nebeská princezna? Zamýšlela jsem se nad tou otázkou a napadaly mne překvapivé věci. Přicházely mi na mysl zejména tehdy, když jsem se určitě nechovala jako princezna. Víc a víc jsem sama sebe usvědčovala z nešlechetného a nevznešeného jednání. Princezna se určitě nehádá jako trhovkyně. Nehandrkuje se o výhody, ale naopak dává přednost potřebným. Záleží jí na její zemi a poddaných. Vždycky laskavě povzbuzuje a nikdy nikoho nedeptá. Nesympatizuje s hrubostmi a sprosťárnami, nepěstuje důvěrné vztahy s klepnami a pomlouvači. Princezna nikdy nelže. Nemstí se. Nefňuká. Má vždycky vyčištěné boty a v kapse kapesník. Nosí na hlavě svou královskou korunku každý den a na každé místo, i když jen ve své fantazii.
V různých situacích jsem si zkoušela představit, jak by královská dcera reagovala, co by řekla nebo udělala. Dost často to bylo něco jiného, než se chtělo říci či udělat mně. Zdálo se mi, že to není žádná legrace být princeznou. Ale hrála jsem si na ni vytrvale dál. Když jsem si nebyla jistá, co bych jako princezna měla udělat, v duchu jsem se obracela na svého nebeského královského otce, aby mi poradil. Můj návyk operativní krátké modlitby se zrodil v těchto situacích. Po čase jsem zpozorovala, že se něco mění. Některé oblečení jsem už nechtěla nosit. Nehodilo se ke mně najednou. Nedokázala jsem jíst pizzu na ulici. Neuměla jsem si to vysvětlit, ale má proměna se týkala i úpravy mého psacího stolu. Prostě jsem už nechtěla pracovat ve zmatku a nepořádku. Nějak jinak jsem se starala o domácnost, jinak jsem nakupovala, jinak jsem si povídala se sousedkami.
Pak jsem si přečetla, že když se člověk setrvale chová, jako by miloval, že miluje. A já jsem si tak dlouho hrála na princeznu, až jsem se jí opravdu stala.
Už roky jsem věřící, ale nikdy mě nenapadlo dívat se na to tímto způsobem. Moc Vám děkuji za krásný článek!
Tak tohle jsem přesně teď potřebovala cist, děkuji! Mám syny a moc toužím po dcerce. Snažím se přijít na to, jak ji pozvat, na co ji nalákat, a jak se na to sama připravit. No, a teď čtu tenhle krásný text. Stanu se princeznou! To určitě neodolá 😉
Opět povzbuzující. Laskavě napsáno; jako vše, co sdílite…děkujeme.