Blíží se Vánoce a jak je dobrým zvykem, vyjde mi kniha. Vždyť co by všichni ti tatínkové, synové, manželé a vnuci svým drahým ženám pod stromeček kupovali, kdyby nevyšla nová Pinknerová? Novinka se jmenuje Mezi trním a růžemi. Tento název vymyslela ilustrátorka knihy Markéta Müller, když si ji přečetla. Konstatovala pak, že mé příběhy nejsou tak sladké, jak by se mohlo zdát, že mezi těmi růžemi se dost často narazí i na trní. Myslela tím, že píšu i o věcech těžkých a bolavých a to je pravda. Píšu o životě, jak ho všichni známe. O životě plném všeho – radosti i smutku, požitků i bolesti, naděje i zklamání, lásky i nenávisti.
V knize jsou shromážděny fejetony, které jsem psala pro internetový magazín Proboha! V minulém roce. Mé příspěvky se tam objevují pravidelně a já jsem za tuto spolupráci opravdu vděčná. O něčem takovém jsem dlouho snila, ale neodvažovala jsem se připustit si, že by to mohlo vyjít. Když jsem začala sledovat nový magazín Proboha!, velmi mi imponoval výběr publikujících autorů. Říkala jsem si, že to je taková dobře vybraná společnost. Asi bych se neodvážila sama své texty redakci nabízet, ale naštěstí mne oslovili oni. Strašně moc mě to potěšilo. Nebyla jsem si jistá, jestli budu umět komentovat události, příběhy, věci, které hýbou společností, církví nebo které pohnou mnou. Nepřipadala jsem si na to dost chytrá. Ale moc jsem toužila si to zkusit. Já sama čtu komentáře v novinách ze všeho nejraději, mám oblíbené komentátory a řekla bych, že na mne a mé vidění světa mají vliv. Ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, jak roli komentátora vnímám, mi došlo, že výzva se do takového procesu zapojit je přesně pro mne. Ne moc, ale vliv. To je má oblast působení.
S ohromným pocitem respektu jsem o tom mluvila s Bohem a svěřovala mu svou nejistotu a trému. Vždyť toho z historie, politiky, ekonomie, psychologie nebo i teologie znám tak málo. Ale nezdálo se mi, že by to viděl jako problém. Myslím, že mi pořád připomínal, ať pěkně jsem tou, kterou jsem. Ať popisuju svět tak, jak ho vidím, ať sdílím své emoce z událostí, ať popisuju své bolestné hledání správného postoje. To by mělo stačit. Co mi zbylo jiného, než mu důvěřovat? Tak jsem se do toho pustila.
Opravdu mě to moc baví. Hledím na svět jinak než před tím. Snažím se víc si všímat, co se kde děje a sledovat, co to dělá s mým duchem a s mými emocemi, co mě k tomu napadá. Psaní pravidelných komentářů mě učí být vnímavější a citlivější. Ne vždy je to pohodlné nebo radostné, ale vždycky v tom nějakou naději hledím nalézt. Nacházet úhel pohledu, v němž je naděje, v tom vidím své poslání.
Jednotlivé příspěvky mapují různé oblasti mého zájmu a různé moje názory. Pohromadě v jednom svazku působí zase jinak, než jako rozptýlené trošky po týdnech, mimochodem můj publikační den na Proboha! je pondělí. Zase mám dojem, že toho o sobě prozrazuju příliš, že jsem moc otevřená, že se nestylizuju do žádné role nebo postavy. Jistěže to pro mne není úplně nová situace, přece jen je tahle knížka dvacátá devátá v pořadí, ale lehkou trému pociťuju pokaždé. Přijmou mě, i když uvidí, jaká jsem, co si myslím? Iu, každý vedeme své boje.
Tak si tu knížku kupte, ať podpoříte vydavatele Návrat domů. A ano, ta osoba na obálce jsem osobně já, jak mě ztvárnila Markétka Müller.
Kdybyste si chtěli knihu objednat, tak buď u vydavatele Návratu domů https://www.navrat.cz/mezi-trny-a-ruzemi/, nebo přímo u autorky – to pro případ, že byste toužili po podpisu nebo osobním věnování. https://hanapinknerova.cz/produkt/mezi-trny-a-ruzemi-hana-pinknerova/
Psáno pro Život v Kristu