Moore, Thomas: Výmluvnost ticha, Portál 2025
Thomas Moore je známým a významným autorem psychologické a spirituální literatury. Díky své životní spirituální i terapeutické praxi jeho pokus zformulovat myšlenku o smysluplnosti a skutečném přínosu ticha a prázdnoty v životě vyznívá velmi lehce a přesvědčivě.
Své myšlenky uvádí pomocí krátkých příběhů z různých kultur a prostředí, pointy staví na protikladu pojmů. Inspirací k vlastním úvahám mu byly buddhistické koány, súfijské paradoxy i biblické příběhy. Setkáváme se s vozy bez řidičů, hlavou bez vlasů, s prázdným talířem, ztracenou miskou, snědeným okurkovým sendvičem, prázdným hrobem nebo tichou žábou. Rozmarné příběhy ho vedly k promýšlení přínosu ticha a prázdnoty jako naplnění našeho vnitřního prostoru. V jeho podání prázdno není nic děsivého nebo marného.
Laskavost a lehký humor, s nimiž vyjadřuje své provokativní teze, usnadňují přijmout jeho hořkosladká napomenutí.
Thomas Moore se netváří jako pronikavý expert na stav světa a lidského ducha v této etapě dějin, přesto jeho vzkaz takovou analýzou je. Jsme překrmení vším poučováním a vyučováním, jsme smýkáni touhou vlastnit duševní i materiální statky. Hromadíme poznatky, poznámky a vědomosti, obklopujeme se zážitky, požitky a nestačíme je ani konzumovat. Plníme se myšlenkami, teoriemi a plány a zapomínáme si nechat prázdný prostor pro nová oslovení, zjevení, inspiraci. Autor vyzývá k životu v lehkosti, k ostré vnímavosti a vzdání se úporného úsilí.
“Nám všem by prospělo nechat život, aby nás utvářel do podoby toho, kdo jsme.”
“Jděte po proudu, který je zdrojem vašeho života.”
Thomasi Moorovi se zdá, že jazyk se po staletích poněkud unavil a některá slova ztratila svůj původní plný a živý význam. Slova, která byla původně prostá a srozumitelná, jako třeba “milujte se navzájem”, dnes zřejmě nenesou, nepředávají a ani neobsahují význam. Slovo láska je bezobsažné, ale ne prázdné.
“Nepochybně nastal čas, aby šli křesťané domů a přestali se scházet. Stejná slova už slyšeli mnohokrát. Židé a buddhisté a muslimové jakbysmet. Čas jít domů a být zticha. Nechat slova, ať se vzpamatují, aby opět mohla mít význam a skutečně něco znamenala.”
Autor pokládá otázky a trefuje se jimi do hloubky našeho srdce. Pro tuto knihu typicky v závěru dodává, že ani tyto otázky nemusí být tak důležité, jak se zdají.
Výmluvnost samoty je psána lehkou rukou s hlubokou moudrostí. Čte se moc dobře, ale nejde to rychle. Čtenář motivován příběhem a zamyšlením chce reagovat na autorovy výzvy a potřebuje promýšlet ticho a prázdnotu svého života. Čtenáři, kteří hledají rady a návody, mohou být z Moorovy knihy lehce nervózní. Tvrdí totiž pravý opak toho, co obvyklé seberozvojové příručky.
Vychutnat výmluvnost ticha je překvapivě osvěžující. Přiměje člověka zastavit a ztichnout.
Psáno pro Křesťan dnes