Září je pro mne vždy prvním měsícem nového roku. Kam se hrabe leden! Všechny nové procesy, všechna předsevzetí, nové rozvrhy, to všechno začíná v září. I loučení s prázdninami se mi zdá přesvědčivější než loučení s Vánocemi. Přemýšlela jsem o nějakém novém předsevzetí, o rozhodnutí, kterým bych vedla svůj běžný každodenní život na vyšší úroveň, blíž k Bohu a níž ke všem bližním. Ani jsem se nenadála a dostala jsem krásnou praktickou inspiraci.
Ráno jsem vyběhla jen tak nalehko v šatičkách a pantoflíčcích, nenamalovaná a s červenou síťovkou do malé samoobsluhy na naší ulici. Potřebovala jsem koupit jen něco k snídani, něco jako rohlíky, mléko a citrony. Všechno jsem to naskládala do košíku a vezla k pokladně. U pokladny stál muž, kterého jsem tu ještě neviděla. Dorazila jsem k němu a začala vykládat svůj malý nákup na pult. On se otočil k další prodavačce, která stála za pultem vedle něj a kontrolovala zásoby cigaret. Ptala se ho, kolik jakých krabiček v poličce ještě je a on jí odpovídal. Mne si nevšímal. Stála jsem u pokladny, zboží vyložené a za mnou se pomalu začala tvořit fronta. Pan pokladní si povídal o značkách cigaret, které se prodávají dobře a které ne. Nijak jsem nespěchala, ale jeho postoj mi přišel trochu divný. Copak už neplatí, že obchod je tu pro zákazníky? Po dlouhé chvíli se konečně uráčil věnovat pozornost mému nákupu. Namarkoval zboží, přijal peníze, ale ani nepoděkoval za nákup, ani nepozdravil. Sbalila jsem si své sáčky a lahev a cestou domů zvažovala, co mne tak rozladilo. Doma právě rekonstruujeme koupelnu. Někteří řemeslníci si nedělají starosti s nedodržením času. Nemyslím přímo hodinu, ale třeba i den. Nepřicházejí připraveni, nemají vercajk ani materiál. Kdybych takhle pracovala já, neuživila bych se. Copak učitel může přijít na hodinu s denním zpožděním? Myslím, že mě zlobí, když lidi nedělají svou práci dobře. Když nepřijdou včas, neudělají, co slíbili, nevšímají si zákazníků čekajících u pokladny. Když jsem si postěžovala jednomu známému na nespolehlivost řemeslníků, vytkl mi, že se povyšuju nad pracující. Naznačil mi, že jsem pyšná. Ach, to se mi zdálo kruté. Co je pyšného na tom, že člověk čeká splnění daného slova? Co je nadřazeného na tom, když člověk čeká, že ostatní budou pracovat dobře? Já se o to vždycky snažím.
Jako novoroční předsevzetí navrhuju sobě i vám, abyste pracovali tam, kde jste, tak nejlépe, jak dokážete. Vůbec samozřejmě nezáleží na tom, jste-li zedník, prodavačka, učitelka nebo řidič. Ten princip je tentýž a platí pro každého. Snažte se, jako by vaším zákazníkem, pasažérem, žákem, šéfem nebo podřízeným byl sám Ježíš. Ono to tak vlastně je. Vždyť si vzpomeňte, že je psáno: Cokoli byste učinili pro nejmenšího z mých bratří, učinili jste pro mne.
Krásný nový školní rok.