Jednou jsem četla příběh učitelky, která měla ve třídě problematického chlapce. Chápal věci jinak. Hodně jinak. Například, když byly Velikonoce, měly všechny děti za úkol vložit do prázdného kindervajíčka nějaký symbol Velikonoc. Děti vkládaly kuřátka, zajíčky, květinky, ale ten divný chlapeček odevzdal kindervajíčko prázdné. Paní učitelka se zasmušila, protože měla dojem, že ten hoch zase vůbec nic nepochopil. Když jí ale jeho maminka napověděla, došlo jí, že on jediný pochopil tajemství Velikonoc. Hrob byl prázdný. Největší tajemství Velikonoc je prázdný hrob.
Jaká je vaše symbolika Velikonoc? Zelený čtvrtek se špenátem a zeleným pivem? Velký pátek s půstem od masa a zákazem věšení prádla? Bílá sobota se zákazem rytí v zemi? Velikonoční neděle s nutností něčeho nového na sebe, aby vás beránek nepokakal? A Pondělí velikonoční? Však víte – jednohubky, kraslice, vaječný koňak. Co to vlastně jsou ty Velikonoce? A proč jsou?
Vánoce se slaví snadno. Narození malého miminka si každý umí představit. Je to hezké. O Velikonocích to vypadá, jako bychom měli slavit smrt. Smrt toho někdejšího miminka. Ale my slavíme vzkříšení. To si představit neumíme, protože to jsme většinou nikdy v životě neviděli. Přesto na vzkříšení záleží ze všeho nejvíc. Bez vzkříšení by totiž Velikonoce nedávaly žádný smysl.
Vyzývám vás o těchto Velikonocích, abyste zvážili své velikonoční symboly, obsah těch svátků. Zkuste projít v bibli, základním zdroji informací o tom, co se před lety v tomto období stalo a co si nyní připomínáme. Třeba vás něco zaujme, třeba se vás něco dotkne. Kéž by. Na pochopení tajemství vzkříšení totiž stojí naše víra. Bez vzkříšení totiž Velikonoce nedávají žádný smysl.
Není nic špatného na folklórních tradicích, na vajíčkách, kuřátcích, zajíčcích, větvičkách, stužkách a vší té jarní veteši. Klidně si zdobte, aranžujte a užívejte. Ale chcete-li mít duchovní užitek z oslavy křesťanských Velikonoc, bez vzkříšení se to neobejde. Jak oslavíte vzkříšení? Co to vlastně znamená? Víme, že naše slabosti, hříchy a bolesti na svém těle Kristus nesl. Ale v jeho vzkříšení je naše naděje, že i my budeme jednou pozdviženi a vzkříšeni k novému životu v novém těle jako on. Můžeme si být jisti, že naše budoucnost nekončí nějakou smrtí. Naopak, tou naše budoucnost teprve začíná. Budeme jako On. V novém oslaveném těle budeme mít možnosti, o kterých se nám nyní ani nezdá. Budeme mít schopnosti k obnově země, poškozené naším sobectvím. Budeme bez bolestí a fyzických omezení. Zatím to tak není, ale my slavíme budoucí naději. Já aspoň jo.