V životě jsem nepotřebovala použít zbraň

V životě jsem nepotřebovala použít zbraň. Naštěstí jsem to nepotřebovala, protože si nejsem jistá, jestli v nějaké vyloženě stresové situaci bych ji dovedla skutečně smysluplně použít. Možná bych spíš ublížila sobě. Bála bych se zranit nebo zabít někoho jiného. Válka na Ukrajině a naše reakce na ni mě staví před výzvy přehodnotit nebo důkladně promyslet některé své postoje.

Mou první reakcí na zprávu o humanitární zásilce léku Postinor, který způsobuje potrat do pěti dnů po početí, bylo takové neurčité pokrčení rameny, že to vlastně chápu. No jo, na Ukrajině je válka s násilím všeho druhu. V té chvíli mi to ale ještě naplno nedošlo. Nijak jsem to neřešila. Pak jsem díky vlně reakcí zaznamenala prohlášení prolife společnosti a její doporučení nahradit pilulky jinými prostředky obrany. Navrhovali ženám ve válce bránit se pepřáky, poplašnými houkadly nebo paralyzéry. To už jsem zuřila. Copak neviděli jediný válečný záběr v televizi? Neviděli jedinou zpravodajskou fotografii krytů, sklepů, zničených budov, kde k násilí docházelo, v novinách nebo na internetu? Později jsem si četla rozhovor s dámou zastupující tuto společnost, kde se snažila říci, že samozřejmě své vyjádření nemysleli tak, jak to vyznělo, ale že místo pilulek by bylo lepší těm ženám dát regulérní zbraň. Údajně proto, že po potratu ženy prožívají velký stres a potřebují psychologickou pomoc.

My ale nemáme dost psychologů ani pro naše v míru znásilněné nebo zneužívané ženy! Celý den jsem chodila jak tělo bez duše. Pořád a pořád jsem přemýšlela, co mě na té mediální přestřelce tak žhaví a rozesmutňuje zároveň. Potřebovala jsem se dobrat k nějaké hlubší podstatě své reakce. Jak tomu všemu rozumět a poznat, co je správně? Jak se na to dívá Bůh?

Co je válčení? Zbavování toho, kdo byl označen jako nepřítel, jeho života a majetku. Ničení, znásilňování, zabíjení jsou běžné válečné metody. Znásilňování žen je také způsob boje. Zasáhne nepřítele na nejcitlivějším místě. Když žena po znásilnění otěhotní, zásah se znásobí. Nikdy nebude moci zapomenout. Pravděpodobně bude nenávidět toto dítě. Její muž, byla-li vdaná, si ji bude ošklivit, možná ji opustí. Byla-li svobodná, kdo si ji vezme s tímto stigmatem? Začínám trochu chápat slovo zneuctěná. Zlo plodí zlo.

Jaký je rozdíl mezi zabitím muže, který mě jde znásilnit a zabitím plodu tohoto aktu? Smrt jako smrt. Co může prožívat člověk, který někoho zabije, si neumím představit, ale domnívám se, že kdybych zastřelila živou bytost, budu cítit velký stres. Neodvažuju se měřit míru stresu, ani míru bolesti. A už vůbec si nedovolím se pohoršovat nad použitím potratových pilulek ženami po brutálním často několikanásobném znásilnění. Boží srdce krvácí nad vším tím násilím, které na sobě my lidé navzájem pácháme. Milosrdenství může mít překvapivou podobu.

Posíláme na Ukrajinu tanky. Pojďme tam poslat i ten Postinor. Je to vlastně taky zbraň.

Psáno pro magazín Proboha!