Zamyslela jsem se nad tím, že jedno docela obyčejné slovo ve mně mohlo vzbudit tak silné vzpomínky. Možná, že adresátka mého dopisu by si ničeho nevšimla. Ale mně to vadilo.
Psala jsem teď jedné paní učitelce a v závěru svého dopisu jsem se chtěla nějak hezky rozloučit. Do konce prázdnin ještě pár dní zbývá, a tak mi docela logicky v hlavě naskočila formulace o hezkém zbytku prázdnin. Ani jsem to nestačila napsat a už jsem se zhrozila. Zbytek prázdnin? Fuj.
Zbytky mi byly vždycky odporné. Moje maminka schovávala každý nejmenší zbyteček od oběda v malinkých kastrůlcích a mističkách. V ledničce se vršily nádobky, v nichž se nacházely například asi tak dvě lžíce polévky a vedle se v jiné nádobce honily tři hrášky s kolečkem mrkvičky a půlkou brambory. Většinou to už nikdo nechtěl jíst, ono to oschlo, scvrklo se a případně na tom vyrostla plíseň. Prostě zbytky jsou v mých představách něco nechutného, nežádoucího a rozhodně nepřitažlivého. Spojovat takový pocit s prázdninami mi připadlo naprosto nevhodné. Když už jsem dovolila své představivosti rozehrát obraz plesnivých zbytků jídla, nebyla jsem schopná takový slovní obrat použít.
Zamyslela jsem se nad tím, že jedno docela obyčejné slovo ve mně mohlo vzbudit tak silné vzpomínky. Možná, že adresátka mého dopisu by si ničeho nevšimla. Třeba ona žádné takové vzpomínky nechová a „zbytek prázdnin“ by jí přišel jako běžná fráze. Není to hnidopišství? Záleží snad na každém slovíčku? Nikdy přece nemůžu vědět, jaké představy v kom které konkrétní slovo vyvolá. Já jsem na slova dost citlivá. Vadí mi, když někdo o sobě mluví nehezky, třeba řekne, že má hubu místo pusu. Jde si umýt ksicht a ne obličej. Někteří mí známí zbytečně často používají vulgarismy. Nic proti silným slovům, ale aby jaksepatří vynikla, nesmí jich být moc. Možná na tom skutečně nezáleží. Ale já jsem se kdysi rozhodla, že když už budu něco dělat, že to chci provést tím nejlepším způsobem, kterého jsem v tu chvíli schopná. Chci, aby svět, v němž se pohybuju, byl hezkým místem. Pokud pro to mohu něco udělat, chci se o to pokusit. Protože se vyjadřuju hlavně slovy, chci použít ta hezčí, milejší, barevnější, výstižnější. Někdy stačí malé úsilí, které způsobí velký efekt. A tak jsem kamarádce napsala, že jí přeju hezké poslední dny prázdnin. Hned to vypadá líp, ne?