Píšu teď na téma Jeho lásky. Jak jsem ji v různých obtížných situacích svého života neviděla, protože jsem nevěděla, že mě tak miluje. Jedna z těch situací byly taneční.
Kdo tím prošel, pamatuje. „Pánové, zadejte si dámy,“ zazněl povel a pánové se vydali (loudavě nebo tryskem) zadat si dámu k tanci. Záleželo na poměru dam a pánů v sále. Bylo-li víc dam, cítily se ty nevyzvané k tanci, tedy nezadané, mizerně. Bylo-li víc pánů, cítili se ti, kteří žádnou tanečnici nesehnali, poraženě. Že jo?
Zpracovala jsem tohle téma, protože jsem si uvědomila, že i v takové situaci jsem byla favoritkou Nejvyššího. Myslela jsem si, že třeba můj text může být povzbuzením pro další holky, jako jsem já. Ale víte, že v části církve je tanec hříšným tématem? Tento příklad nelze použít, protože „tanec je téma kontroverzní a vyvolává nemilé diskuze“. Štípněte mě. Opravdu je rok 2020?
Hani, moc hezky jsi to napsala a cítím to stejně. Zanedlouho budu mít kulaté jubileum a když vidím na videu country tanec, ráda bych se ho naučila….. Asi bych se účastí na nějakém odpovídajícím tanečním kurzu stala předmětem diskuze, ale to bych nechala na ostatních. Píše se rok 2020….Jsem také Jeho favoritkou!
Nauč se líp tančit. To bude jedna z věcí, kterou na věčnosti uplatníme.
Nejen tanec, Haničko, ale často umění obecně! Bohužel. Mám vlastní, velmi negativní, zkušenost. Dcera působí jako operní pěvkyně. V některých církvích je to považováno téměř za nestoudné povolání, zvlášť pokud dotyčný nestojí ve chvalách. Takže chápu a vyjadřuji soustrast.