Stůňu. Vlastně mi nic není, jen moc kašlu. Poslušně polykám prášky, piju horký čaj, cucám pastilky a polehávám v teple. Když jsem si dovolila zastavit se a připustila stonací režim, zjistila jsem, že se mi vůbec nic nechce.
A tak ležím pod hebkou dekou, nic nečtu, nic nesleduju, nic neposlouchám. Jen koukám z okna na pohybující se holé větve stromů. Zvolna padá šero a postupně se rozsvěcují okna v protějším domě. Ani nepamatuju, kdy jsem prožívala takový pokoj.