„Copak, třesou se ti?“ otázal se starostlivě můj drahý, když jsem vztáhla ruku ke stropu a zamyšleně jsem pozorovala konečky prstů.
Leželi jsme v posteli za slunečného odpoledne a odpočívali po obědě. A po náročném dopoledni. Uklízela jsem balkon a chystala jej na letní provoz. Všechno jsem vydrhla, vyčistila, ometla a naleštila. Neodolala jsem a přesadila pár kytek. Mám ruce jak šmirglpapír a nehty nedokážu dobře vyčistit.
„Cože? Jestli se mi třesou ruce? Netřesou. Přemýšlela jsem, jestli mi bude slušet červený lak na nehty.“ Nevíte, proč se smál?