Obtížné maličkosti

„Dostala jsem skvělý nápad,“ vypálila na mne kamarádka. Zastavila se v mém knihkupectví, aby si tu snědla svačinu, než jí pojede vlak. Skvělé nápady mne vždycky zajímají, a tak jsem se posadila do křesílka naproti ní, abych si o něm všechno poslechla. „Tak copak tě napadlo?“ zeptala jsem se.

„Víš, jak jsem byla pořád smutná z toho, že nemůžu najít žádnou službu u nás ve sboru?“ Jasně, že jsem to věděla. Tohle téma jsme ve společných rozhovorech probíraly už dlouhou dobu. Dobře jsem si vzpomínala, jak se trápila, že chce být užitečná, že chce dělat něco pro druhé, hlavně pro ty, kteří jsou jí blízko a které má ráda. Ne, že by nic nevymyslela. Ale nic jí nevycházelo. Když se pokoušela se svým hlasem a houslemi zařadit do hudebního týmu, řekli jí, že se nehodí do koncepce. Neprosadila se ani jako obohacení občerstvovacího kolektivu. Její zdravé alternativní příspěvky k pohoštění byly příliš netradiční a zůstávaly na mísách. „Prostě to nikomu nechutnalo,“ zhodnotila sama kuchařka svůj neúspěch. Byla jsem opravdu zvědavá, co ji napadlo tentokrát.

„Napadla mě taková maličkost, že bych mohla každou neděli přinést do shromáždění čerstvé květiny. Nějakou hezkou kytici. Máme tam takový stolek, kde by mohla stát váza. Ona tam vlastně stává, ale jsou v ní umělé kytky, a tak jsem si myslela, že by čerstvé a pokaždé jiné mohly být lepší. Já bych to ráda zaplatila.“ Takový nápad se mi líbil. Představila jsem si, že by Bůh mohl mít taky radost, že mu každou neděli někdo nosí čerstvé květiny. Souhlasně jsem přikyvovala a usmívala jsem se, protože jsem měla dojem, že snad kamarádka opravdu našla něco, co by mohla dělat druhým pro radost. „A už jsi to někomu říkala?“ zeptala jsem se. Kamarádka trochu posmutněla. „No jo. Říkala jsem to holkám od občerstvení,“ a pečlivě si ukousla ze svačiny. Zarazila jsem se: „No a co? Co ti řekly?“ „Ále, že prý ty umělé kytky jsou docela pěkné, že stály fůru peněz a že se hodí k té dečce na stolečku.“ Na to jsem neměla co říct. Kamarádka ovšem ze svého odhodlání nehodlala jen tak ustoupit. „Já to pro začátek zkusím jednou měsíčně a uvidíme.“

Člověk by neřekl, jak obtížné mohou být některé maličkosti.