Moje kamarádka spadla před pár týdny při projížďce z koně a utrpěla otřes mozku. Spadla na hlavu a po svém úrazu má výpadky krátkodobé paměti. Můžete jí docela snadno lhát. Ona to nepozná, protože si události z nedávné doby prostě vůbec nepamatuje.
O lži platí mnoho obecných biblických pravidel. Třeba to, že z malého roste velké. Nikdo nezačne lhát ve velkém. Každý začíná v drobných, nedůležitých, neškodných nepravdách. Jiná moje kamarádka tomu říká přilhávání. Takové malé, skoro nic neznamenající nepravdy. Ale jsou to lži. S tím nic nenaděláme. Problém je, že pokud si nejsme s někým opravdu blízko, tyto malé lži vůbec nejsme schopni vidět. Rozlišíme až ty veliké. Velcí podvodníci rostou z těch malých. Vyzkoušeli si, že to funguje a dál používají osvědčené postupy. Jejich rezistence na hřích rapidně klesá.
Ve veřejném prostoru jsme nyní svědky mnoha lží. Možná je těch lží ještě mnohem více, jen o nich zatím nevíme. Hrozivým se mi zdá, že nám lež ve veřejném prostoru nějak přestává vadit. Slyšela jsem věty, které měly omluvit zjevnou nepravdu tvrzením jako toto: „Vždyť lžou všichni.“ Nebo reakce přímým útokem: „Ty jsi nikdy nezalhala?“ Možná, že tato rezistence na lži je ještě nebezpečnějším jevem, než lež sama o sobě. Zdá se, že nám nevadí, když nám někdo lže do očí. Člověk důkazně usvědčený ze lži si přece další důvěru nezasluhuje, a pokud své lži nijak nelituje a ani ji dokonce nepřiznává. Sleduju teď slzy v očích jedné vysoce postavené poslankyně, která se loučí se svým postem, a je podle slov jejího stranického šéfa „velmi statečná“. Neomluví se však ani jediným slovem za to, že byla mnohými důkazy usvědčena ze lži. Její šéf ji samozřejmě předčí. Lhal už tolikrát, že vlastně cokoli veřejně prohlásí, jsme v pokušení považovat za lež. Soudy už ho usvědčily, ale zdá se, že to nikomu nějak moc nevadí. Jak by také mohlo? Když jeho nadřízený, přesněji řečeno prezident, byl soudně ze svých lží usvědčen již několikrát a nezdá se, že by to někomu nějak zvlášť překáželo. Prostě politici lžou.
Nerozumím tomu. Proč si dobrovolně necháme lhát do očí? Jak můžeme volit lidi, kteří neobstáli ve věrnosti manželské a opustili svou manželku i s dětmi pro jinou ženu? Lze věřit těm, kdo tvrdí, že někoho vlastně neznali, ačkoli jim byl za svědka na svatbě a požádali ho, aby byl kmotrem jejich dětí? Budou věrni i nám a našim zájmům? Máme o co opřít svou důvěru v jejich spolehlivost? No ano, jde o různé kategorie věrnosti, ale velké roste z malého. Nebo ne?
Bible proti lhářům staví jednoznačný názor. Lež není v pořádku a zasluhuje trest. I když sami nebudeme schopni dosáhnout dokonalosti v náročném oboru pravdomluvnosti, měli bychom vědět, že lež nelze ospravedlnit žádným ušlechtilým motivem. Jak bych mohla doufat, že někdo bude ke mně upřímný, když jindy často lhal? Nejsem snad naivní? Kdo lže stejně často, jako veřejně mluví, nemůže přece získat moji důvěru, leda bych byla úplně padlá na hlavu. Když totiž spadnete na hlavu, můžete ztratit paměť. Nechtěla bych ztrácet paměť za žádných okolností.
Psáno pro Proboha.cz