Jednou vstoupila do knihkupectví krásně oblečená mladá dáma a chtěla poradit při výběru knihy pro sedmiletého synka. Ukazovala jsem jí knížky, které se mi zdály vhodné. Třeba Pipi Dlouhou punčochu. Upozornila jsem na autorku Astrid Lindgrenovou jako oblíbenou klasickou spisovatelku dětských knih. Dáma nakrčila nosík a namítla, že od ní četli Malého prince, ale že ona to tedy vůbec nepochopila. Na chvíli jsem naprosto ztratila řeč. Pak jsem zastrčila Pipi zpátky do police a navrhla něco jiného. Někdy je asi lepší nic neříkat.
🙂
Nejlepší řešení. Vše ostatní by byla jen marnost nad marnost.