Nechci napomínat



Požár Notre Dame vyvolal kromě vlny solidarity se sbírkami a koncerty ve prospěch obnovení ohněm poničené památky i záplavu spekulací. Jedni tvrdili, ještě než byl požár uhašen, že zcela jistě jde o nehodu. Druzí v téže době hořekovali, že to bylo určitě podpáleno a víte dobře kým. Ani jedni to samozřejmě nemohli vědět.

Nebránilo jim to však, aby na sebe navzájem útočili a obviňovali se ze zkreslování skutečnosti. Ti první, zastánci neútočení na viníky, pokud nejsou prokázáni, podle mne bránili horečnému lynčování viníků a pomstě na nich. Druzí se cítili ukřivděni, že nesmějí označovat žháře. Kdo byl v právu? To je těžká věc.

Moc jsem přemýšlela o tom, co je správně. No jistě, že nemůžeme vědět, jestli tu katedrálu někdo podpálil nebo jestli se vzňala od nějaké nehody. Z hlediska pravděpodobnosti to vychází jedna ku jedné. Co bude objektivní? Co vůbec je to objektivní? Máme dost faktů, abychom mohli objektivně rozhodnout? A v případě, že dost faktů nemáme, co je správné? Nechtěla bych nikoho napomínat, protože ani já nevím, co se doopravdy stalo. Nechci naivně tvrdit, že v tom neštěstí nemohl být zlý úmysl. Nechci ani vykřikovat, že to musel být. Jen mi přijde rozumnější zasévat spíš pokoj než svár. Dokud se neprokáže, jak to skutečně bylo, budu si radši myslet to o nehodě, než abych své srdce plnila hořkou nenávistí vůči někomu, koho si domyslím. A nenaštvat se na někoho, kdo zničil takovou krásu, bych asi nedokázala.



2 názory na “Nechci napomínat”

  1. Jiří Nushart

    Zasévat pokoj a ne svár

    Myslím, že je v myšlenkách možné zůstat i u toho „nevím“. Přiklonit se totiž k jedné z těch dvou variant mi připadá dost účelové (buď potřebuji viníka, nebo si nechci své srdce plnit nenávistí, v každém případě ale musím sám sebe obelhat). Bohužel ani jedna z těch dvou možností vzniku požáru, vyslovována před druhými lidmi, nezasévá pokoj, obě zasévají svár. Pokoj v srdci pro mě znamená poctivé „nevím“. Pokud si ten pokoj budu chtít zachovat i v případě, že se někdy dozvím, jak požár Notre Dame vznikl, nesmím si zakazovat naštvání (to je přece docela přirozená reakce), ale musím být připraven i odpustit.

Napsat komentář: admin Zruš odpověď

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík