Včera jsem šla do práce dost na čas. Přiznám se, strašně se mi nechtělo. Jak svítilo slunce a bylo nádherně teplo, zdržovala jsem se všelijakými drobnými úkoly na naší zahrádce, abych ještě nemusela jít. Pak jsem docela spěchala. Musela jsem ovšem ještě koupit v květinářství vázací drátek. Naše sousedka mě totiž požádala, abych pro ni uvila věnec z hortenzií na hrob jejího manžela. Naštěstí květinářství mám při cestě, a tak jsem do jednoho vběhla. Koupila jsem drátek, nacpala cívku do kabelky a chystala jsem se spěchat do práce. Jenomže to nešlo. Paní prodavačka si nutně potřebovala promluvit. Neřešila tentokrát ani školství, ani epidemiologickou situaci, ani bezohledné zákazníky, ale volby.
Každou chvíli se mě někdo ptá, koho budu volit. Paní v květinářství, zákazníci v knihkupectví, pán venčící svého pejska, kterého pravidelně potkávám na naší ulici, všichni se ujišťují, že je důležité o tom přemýšlet, dobře to uvážit a jít volit. Většinou si povídám se staršími lidmi. Vzpomínají na své mládí, na politický systém, jaký tu tehdy panoval, na své zkušenosti, jež tehdy nasbírali, a porovnávají. Většinou mluví o potenciálu možností pro své děti, vnuky a pravnuky. Trochu se bojí, jestli hodnotí současnou situaci správně. Může necharakterní politik dělat charakterní politiku? Mnozí se modlí, aby volby dobře dopadly a věří, že Pán Bůh ví nejlépe, co je to dobře.
Můžeme se vůbec modlit za něco tak světského jako jsou volby? Není to neduchovní, jaksi příliš pozemské? Zajímá to Pána na nebesích vůbec? Co si Bůh myslí o demokracii? Já jen odhaduju, protože to nevím. Domnívám se, že nám Bůh dal zemi, abychom se o ni řádně starali. Protože je pro nás tak těžké se domluvit, dovolil nám vymyslet různé systémy, které v té domluvě pomáhají. Demokracie je asi ze všech nejlepší.Bereme ji jako samozřejmost, zevšedněla nám. V jiných zemích lidé pro demokracii krvácejí ještě dnes. Je naše zodpovědnost se účastnit správy země způsobem, který je možný. Je to naše zodpovědnost vůči Bohu Otci, vůči našim spolubratrům a sestrám, vůči spoluobčanům a vůči nám samým. Naivní představa, že po smrti odsvištíme někam do obláčků, kde budeme v bílé říze navěky drnkat na harfičku, snad nemůže nikoho myslícího přimět k rezignaci na zodpovědnost za správu země. Té země, o níž Bůh řekl, že je dobrá, že ji máme naplnit a spravovat.
Nechci ani naznačovat, koho byste měli vybrat. Nechci poukazovat na nějaké správné kandidáty. To je každého věc. Ale se vším důrazem poukazuju na zodpovědnost, kterou Bůh vložil na naše bedra. Jděte volit. Děkuji.