Na celebrity se dívat nechodím, ale neodolala jsem

Nejsem fanynkou celebrit. Nikdy jsem nesbírala fotky slavných ani jejich podpisy. Myslím, že jsem se nikdy nešla dobrovolně podívat, když některá z veřejných osobností někde byla, někudy procházela nebo něco podepisovala. Umělci a politici mě samozřejmě zajímají, ale ne pro svou slávu. Ovšem výjimky existují.

Včas jsem si koupila vstupenku na diskuzi týdeníku Respekt se slovenskou prezidentkou Zuzanou Čaputovou na téma rozdělení Československa. Brzy bylo skoro vyprodáno. Nemohu říct, že bych to udělala kvůli tomu tématu. Chtěla jsem prostě tu ženu vidět naživo. Na fotkách působí vždy tak mile a noblesně, její projevy jsou kompetentní a uměřené. Zdá se, že ví, co dělá a co říká, její ženský přístup k volbě témat, o nichž hovoří, a míst, která navštěvuje, mi velmi imponuje.

Bylo nás víc, koho zajímala. Zaplněné Mahenovo divadlo v Brně netrpělivě očekávalo příjezd vzácné návštěvy. Stála jsem v houfu ostatních na balkoně divadla nad náměstím a sledovali jsme příjezd prezidentské kolony. Chtěli jsme ji vidět. Pak vstoupila na jeviště a ovace nebraly konce. Moderátor diskuze podotkl, že by měl zbýt také nějaký čas na rozhovor, a tak jsme se utišili. Paní prezidentka působila velmi mile a skromně, půvabně si odhrnovala pramen vlasů a hovořila moudře. Nejvíc si pamatuju její slova, jimiž popsala svou motivaci k veřejné službě. Řekla, že kdyby ji měly motivovat pochvaly nebo urážky, asi by se z toho brzy zbláznila. Řekla, že vždy hledá v sobě hlouběji, aby našla smysl své práce, smysl své služby. Když hovořila o svých pocitech ve dni zahájení války na Ukrajině, úplně se ve mně tajil dech. Moderátor se zeptal, jak taková věc probíhá. Trochu žertoval a zkoumal, jestli ji probudí okamžitě, kdy se událost stane, nebo jestli počkají, až si dá ranní kávu, a pak jí to řeknou, nebo jak to je. Ona odvětila, že měla od zpravodajských služeb už týdny před invazí zprávy, že se něco takového chystá a pravděpodobně stane, a že tu noc skoro nespala. Hrůza a odhodlání těch chvil byly z jejích slov patrné. Tichým hlasem popisovala, jak hned byla svolána bezpečnostní rada státu a jak ona jako vrchní velitelka vojsk musela projednat okamžitá opatření. Byl to docela velký kontrast, kdy líbezná žena mluví o válečných opatřeních na obranu vlastní země a pomoc sousední zemi napadené. Vřele hovořila o telefonátech s prezidentem Ukrajiny, o jeho nesmírné vnitřní síle a radosti. Naznačila, jak i tak malá země jako Slovensko může být Ukrajině prospěšná při osobních jednáních s hlavami států Evropy.

psáno pro magazín Proboha!

Bylo to tak inspirativní! Ani jednou nikoho neurazila. Do nikoho se nenavážela a nikoho neshazovala. Umím si představit, že vyřizovat si účty by bylo možné i zdvořilou formou, ale nic takového neproběhlo. K moderátorovi diskuze Eriku Tabery se chovala velmi vlídně a přátelsky, vůbec ho nepoučovala. K narvanému divadlu promlouvala důstojně, pokorně a s úctou. Už dlouho jsem nezažila, aby pokora, skromnost, otevřenost, laskavost a moudrost zářily tak jasně na veřejném místě. Musím se přiznat, že vidět takovou úroveň noblesy bylo nesmírně občerstvující. Ještě to existuje. Máme kam růst. Zdá se mi, že tak nějak by měly vypadat ženy v autoritě. Ženy podle Božího srdce.

psáno pro magazín Proboha!