Hřešíme myšlením, slovy i skutky

Atentát na slovenského premiéra je vyvrcholením mnoha ošklivých slovních přestřelek, urážek a lží. Slovo se stalo skutkem.  Možná je na celé té situaci nejdivnější, že něco tak hrozného nepřišlo už dřív.

Nechceme spolu mluvit, nehodláme si naslouchat. Každý chce jen prosadit to své. Kde bereme názor, že to naše je to nejlepší? Neřešíme to, protože nám na tom nezáleží, je to jedno. Chceme jen prosadit svou vůli. Když výsledek nebude dobrý, nevadí. Vina se dá vždycky hodit na někoho jiného. Pokud vzdáme věcnou podstatu diskuze, přirozeným důsledkem jsou osobní invektivy, urážky a vyhrožování. Proud urážek se nikdy nezjemňuje. Vždycky je tomu naopak – sílí, je hlasitější, používá vulgárnější a tvrdší slova a pak už není ve slovech kam dál jít. Jenže ve slovech to nezačíná.

Vyslovujeme to, co máme na mysli. Naše hlava je semeništěm našich slovních vyjádření. Nejdříve nenávidíme v myšlenkách. Dovolíme zlobě zahnízdit se v našem nitru. Zvykneme si na její přítomnost a krmíme ji. Pak už je příliš velká a silná na to, abychom ji utajili, a projeví se navenek. Napíšeme první status, vyslovíme první urážku a ono se nám uleví. Kus té velké zloby jsme ze sebe dali ven. Jenže jak ji pořád krmíme, ona pořád roste. Zlobná slova ulevují, ale zřejmě i to bude jednou málo. Co pak? Domácí násilí, výtržnosti, ničení? Čím je zloba silnější, tím těžší může být ji porazit. Abychom ji vyhladověli, musíme ji odříznout od stravy a krmit její opak. Mírnost, smířlivost, pokoru, naslouchání druhým.  Neposlouchat, nečíst nekamarádit s tím, co v nás zlobu a nenávist podporuje. Dát si půst od sociálních sítí, nečíst noviny, nesetkávat se s těmi, kdo nás vždycky podpoří, s těmi, v nichž zloba také bydlí. Očistná myšlenková kúra je velmi blahodárná, protože svět po ní zkrásní.

Není zlé, že nás zlobné myšlenky napadají. To se může stát každému. Zlé je, když se jimi rozhodneme ve svém nitru zabývat.  Když to necháme dojít až k vyjádření slovy, už je zle. V jedné situaci Ježíš říká, že jeho měřítko hříchu je jinde než u dobrých nebo zlých skutků. Říká, že ten, kdo by nadával svému bratru, hřeší stejně, jako by byl vrah.

Já nevím, co se musí stát v politice, aby se k sobě lidé přestali chovat s nenávistí, ať už v parlamentu nebo na sociálních sítích. Nevím, co dělat, aby se k sobě s názorovými protivníky navzájem chovali s respektem, neosočovali se a naslouchali si. Ale vím, co můžu udělat já sama, abych se nedostala na jejich úroveň. Nechcete to také zkusit?

Psáno pro Proboha!

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík