Fakt mě dojímá, jak se zvedla vlna solidarity, jak si lidi nabízejí pomoc, jak ženský vytáhly šicí stroje a šijou roušky, jak módní salóny odložily tvoření rób a taky šijí roušky, četla jsem, že snad dokonce u Diora začnou vyrábět dezinfekci.
Je mi to milé a zároveň samozřejmě sama přemýšlím: Co já? Čím bych mohla přispět já? O šití ani neuvažuju, když vidím výtvory jiných žen. Vzhledem ke křehkému zdraví svého muže neplánuju ani nějakou pomoc mimo domov. (Samozřejmě kromě zabavování dětiček naší sousedky nebo povzbudivých rozhovorů s babičkami v sousedství.) Věrně a vytrvale se modlíme za zdravotníky, vládu, policisty, sociální pracovníky, média a tak.
Myslím, že můj dar je jasný. Umím povzbuzovat. Pokusím se tedy
psát, natáčet a uveřejňovat krátké texty se záměrem šířit radost a pokoj.