Chvála rána

Nevadí mi ráno vstávat. Dokonce ráno vstávám ráda. Nijak se tím nechlubím, protože jsem se o to nezasloužila. Prostě je to fakt. Přesto je pro mne ráno zvláštním obdobím dne.

Sotva se ráno probudím, deru se z postele plná očekávání a těšení. Nemůžu se dočkat, až vyjdu na balkon a uslyším ptáky, podívám se, jaké je nebe, jestli v noci nepršelo a jak voní vzduch. Pak studená voda na kůži, horká ranní káva a tichá chvíle, kdy sedím v Jeho blízkosti. Nemůžu říct u Jeho nohou, protože si nic takového nepředstavuju. Prostě sedím obklopena zvenku a naplněna zevnitř přítomností toho, který dává pokoj. Jen tak vnímám a kázním mysl, aby byla zticha. Ten čas patří Jemu. Věřím, že je se mnou a že je se mnou rád. Když tuhle část rána vynechám, mám pocit, že jsem vyignorovala nejlepšího přítele, který na mne čekal. Je mi to líto a něco mi chybí.

Po tiché půlhodince jsem většinou připravena přijmout, co mě čeká. Co musím udělat. Jsem zvědavá a těším se, co mě potká.  Nebojím se, protože jsme byli spolu a vím. Nový den může přinést události, okolnosti nebo setkání, jaká jsem si nepřála. Ani bych si je nedovedla představit. Anebo přesně ta, jichž jsem se bála. Všechno může být jinak. Ale nemůže to být horší. Naopak, může to být jen lepší. Pouze musím objevit, v čem.  Ne vždy je to snadné. Nebývá to bez bolesti. Někdy nerozumím. Ale snažím se věřit. Nemyslím teď věřit v Boží existenci, tu otázku vlastně vůbec neřeším, o tom vůbec nepochybuju. Mám na mysli víru v to, že Bůh je dobrý. Pokud stavím svou víru na tomto předpokladu, zvládám i ty situace, kdy fakt nerozumím, co se to děje a proč. Snáze nacházím pokoj, když se o mne pokouší strach, lehčeji odpouštím, když jsem naštvaná, rychleji se rozhoduju hledat východisko a řešení, když by se mi chtělo bědovat a naříkat. Většinou to pak pochopím. Ale i kdyby ne, pořád se snažím věřit, že Bůh je ke mně vždycky dobrý, má mě rád, je na mě pyšný a věří mi. A s tím se žije líp.

Každý nový den beru jako osobní dárek Stvořitelův. Možná ráno vstávám tak nadšeně proto, že se už nemůžu dočkat, co mi nachystal. Přece to nezmeškám! Dárky, ty já miluju.

1 názor na “Chvála rána”

  1. Iva Kovářová

    Chvála rána
    Mám ráda rána, ale ještě více sobotní a nedělní ráno když rodina spí. Je tu klid a já můžu pozorovat
    východ slunce a zabarvení oblohy jak se postupně mění. Kolem nás jsou stromy a je možné pozorovat přírodu. Dokonce se objeví i sojka a jiné ptactvo.
    Dám si kávu a vychutnávám si ji. Někdy ráno mě přijde potěšit i naše kočka. Chce něco do misky a pochutná si také.
    Děkuji za každý nový den, který není nikdy stejný.
    2.10. 2021 Iva K.

Diskuze

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Nákupní košík