Archiv rubriky: Blog

„Neříkejte, že jste byla vždycky vtipná ze své hlavy!“ napsala mi jedna paní v internetové diskuzi. Někdo totiž chtěl poradit nějaké aprílové žertíky pro syna do školy. Podivila jsem se, proč chce být vtipný, když není. Vždyť nemusí. A výsledkem bylo osočení od dámy, která se pak dost bez humoru navážela do kde čeho. Zaujalo mne…

Často se mi stává, že se v neděli při zpívání na bohoslužbách zamyslím nad významy frází, které ve zpěvu vyslovujeme. Někdy mne okouzlí poetičnost vybraných slov, jindy zaváhám, jestli si text neodporuje s biblí. Jsou chvíle, kdy mi připadá, že v písni je řečeno přesně to,co právě prožívám, a pak pěju z plných plic. A někdy prostě přemýšlím… Parabible,…

„Copak, třesou se ti?“ otázal se starostlivě můj drahý, když jsem vztáhla ruku ke stropu a zamyšleně jsem pozorovala konečky prstů. Leželi jsme v posteli za slunečného odpoledne a odpočívali po obědě. A po náročném dopoledni. Uklízela jsem balkon a chystala jej na letní provoz. Všechno jsem vydrhla, vyčistila, ometla a naleštila. Neodolala jsem a…

Ráno jsem otevírala mříž u obchodu a na chodníku před ní psí hovínko. To by se nedalo nijak obejít. Co s tím? Vypadalo docela řídce. Kdybych ho chtěla zamést, co pak udělám s koštětem? Doma bych na to nasypala písek, ale kde mám v knihkupectví vzít písek? Přišla jsem do práce dřív, protože mi hodný…

Píšu. Vzpomínám. Strašně moc si uvědomuju, jak osobní a tedy subjektivní všechny ty moje úvahy jsou. Je to moje bublina. Předkládám své vidění světa. Možná s vaší realitou nesouhlasí. Ale možná ukazuje, jaká by klidně taky mohla být. 

„Tobě ožívají věci pod rukama.“ Tohle bylo to nejkrásnější vyznání lásky, co si pamatuju. Šlo o starou sifonovou lahev, která stála zapomenutá ve spíži u babičky. O prázdninách jsme tam přebývali a já jsem si vzpomněla, jak za horkých letních dnů, když jsem byla jako dítě ještě doma, jsme si dělávali sifon s domácím sirupem. Cítili…

Minulý týden jsme se domluvili s mým vydavatelem, že do konce prázdnin odevzdám rukopis své nové knížky. Tak jsem uspořádala to, co už mám, a začala psát.  Jde mi to a moc mě to těší. Je to radost. Jsem zvědavá, jaká ta kniha bude, jak se bude jmenovat a co na ni řeknete vy, čtenáři….

Tak nějak se stalo, že jsme o víkendu oslavili jak 33 let našeho manželství, tak 32 let našeho blízkého kamaráda a přítele naší dcery. Jen místo borůvek byly maliny.

Dnešním ranním pozorováním ptáků dalekohledem z okna kuchyně zjištěno, že kavky sbírají větvičky. Chystají se hnízdit! Jaro bude!

Tak trochu jsem se za to styděla. Přece jen taková záliba zrovna nedokazuje vybraný vkus. A já jsem si na svém uměleckém oku docela zakládala. Jenomže mě to přitahovalo a uspokojovalo. Znáte to, takové ty krásné fotografie koťátek, štěňátek, květinek, šálků kávy, dortíků, romanticky zařízených budoárů nebo selských kuchyní. Nemohla jsem se obejít bez barevných…