Archiv rubriky: Blog

Jak se tak pravidelně setkáváme my holky, co spolu kamarádíme, mluvíme o ledačem. Souhrnně by se to dalo nazvat život. Ano, mluvíme spolu o životě. Minulý týden jsme pobíraly následky hříchu. Pochmurné téma? Ano. „Já jsem přece ten rozvod vyznala. Dnes už vím, že to nebylo správné. A navíc jsem tehdy ještě ani nebyla křesťanka…“…

Po našem domě létají talíře. Mívají různé tvary a velikosti, jsou odlišného stáří, prosté i zdobené, z rozličných materiálů. Kolují mezi jednotlivými patry shora dolů a zdola nahoru, přelétávají mezi byty na patrech, přistávají na kuchyňských stolech, na poličkách v předsíních nebo i na prahu za dveřmi. Ne, nejsou to žádné tajemné vesmírné objekty, jsou to normální…

Některá potěšení nás potkají úplně nečekaně. Přiletí nám pod nos, a když je nečekáme, když ta malá skrytá potěšení nehledáme všude a vždycky, ani si možná neuvědomíme, že jsme je potkali. Pak samozřejmě může náš život vypadat chmurně a neradostně. Marně uvažujeme, co by nás mohlo potěšit, z čeho bychom se mohli zaradovat. Ale svět je…

Ráda sedávám večer v setmělé zahradě. Nebo alespoň na balkoně obráceném nikoli do ulice ale do zahrad. Sedím sama a nic už nedělám. Vzdáleně ke mně doléhá poslední ruch mé domácnosti i sousedních bytů. Děti už jsou v postýlkách (nebo už do nich každou chvíli hupsnou), domácí práce jsou dokončeny (nebo počkají do rána). Teď mám chvilku…

„Bojím se, že mi na tu práci nevystačí nápady,“ svěřovala se mi kamarádka, která dostala v práci zajímavý úkol. „Co když vystřílím ty myšlenky, co mám, a pak už mě nenapadnou jiné?“ trápila se. Ptala se mne, jak to dělám já, zda mám jistotu, že dokončím každou knížku, kterou začnu psát. Musela jsem se zamyslet. Jak…

Na zahradě nám v trávníku vyrašily dva trsy jetele. Krásné lístky se zřetelnou bílou kresbou vypadaly tak krásně, že se mi zachtělo si jich pár utrhnout do vázičky na kuchyňské okno. Kdyby tam tak byl ještě čtyřlístek! Přiklekla jsem na trávník a pustila se do hledání. Žádný jsem nenašla. Chvíli jsem o tom přemýšlela a…

Zlatý prach je něco zvláštního, slavnostního, lesklého, výjimečného, co dá našemu životu na chvíli pocit luxusu. Může to být spousta věcí, pro každého ta jeho. Ten termín jsem slyšela poprvé od své kamarádky, která přišla na můj večírek a aby mi to vysvětlila, zkusila mi vyprávět příběh. Jako učitelka základní školy, kde vystavují na vysvědčení…

Poměrně často se v různých rozhovorech objevuje dotaz: Co byste si s sebou vzal na pustý ostrov? Ať už se tato otázka ve skutečnosti týká nejoblíbenější knihy nebo nepostradatelných předmětů, vždycky má za cíl ukázat něco hlubšího o dotázaném člověku. Jaké jsou jeho hodnoty, je-li materialista či mu záleží na vztazích, nebo dokonce má-li domácího mazlíčka. Nepamatuju…

Mám ráda vernisáže, ale pokud je sama pořádám, mívám z nich trému. Nevím proč, protože je to zbytečné. Obrazy už visí, program na mně nezávisí, jsem jen hostitelka. Přesto jsem nervózní. Přijde dost lidí? Nebude jich moc? Budu mít dost skleniček? Nechápu. Samé nepodstatné starosti. Možná je to pro sladký pocit úlevy, když se to…

„To není možné, já z toho pečení snad nevyjdu“, povzdechla si moje kamarádka u šálku kávy. Setkaly jsme se v polední pauze na oběd, protože jsme se potřebovaly domluvit. „Tak přijdeš hned po práci, jo?“ ujišťovala se starostlivě, „to víš, budeme péct z osmi kil mouky.“ „Spolehni se, přijdu,“ uklidňovala jsem ji. Inu vdávat dceru, to není jen…