Archiv rubriky: Blog

Vracela jsem se z nákupu a v jedné boční ulici jsem na popelnicích u chodníku zahlédla ležet něco červeného. Byly to červené kožené střevíčky. Nedůvěřivě jsem zpomalila, protože mi to připadlo divné. Tak krásné botičky leží na popelnici? Co je s nimi špatně? Ploché balerínky ze semišové kůže  jasně červeně zářily, spočívaly pěkně vedle sebe na víku popelnice….

Pár žen si v obchodě vybírá knihy nebo zkouší náušnice. Starší paní sedí v křesílku a prohlíží si atlas ptáků. Švitořím s tou a onou, jak je mým zvykem. Jedna se mne ptá, jestli jsem jednu z novinek četla a já se omlouvám, že ještě ne, protože čtu něco jiného a to mne úplně chytilo….

Došlo mi to. Vím, proč cítím takové tiché, tajné, lechtající štěstí kolem žaludku, když ráno vyrážím do práce a také večer, když se vracím domů. Konec května, prší a je chladno. A já jsem pochopila, proč. Ve výprodeji jsem si koupila nový kabát. Je krásný, tmavomodrý a přesně pro toto počasí. Chápete? Musí pršet. Mám…

Ústavní soud osvobodil hoteliéra, kterému byla obchodní inspekcí uložena pokuta, protože požadoval po hostech ruské národnosti, aby mu podepsali, že nesouhlasí s ruskou anexí ukrajinského Krymu. Případ vzbudil mnoho emocí a rozpoutal vášnivé diskuze. Přišlo mi, že je to jasná věc. Ve svém penzionu si majitel může lustrovat, koho chce. Nemám ráda kontroly a nesouhlasím s anexí Krymu….

Myslím, že se o mně dá směle tvrdit, že mám skoro na všechno názor a nebojím se ho použít. Teď se mi ale stalo, že vlastně nevím, co si myslím. Hrůza! V takovém stavu nedokážu dlouho setrvávat. Jedná se mi o situaci hoteliéra, který podmiňoval ubytování svých hostů ruské národnosti podepsáním prohlášení o nesouhlasu s anexí Krymu….

Požár Notre Dame vyvolal kromě vlny solidarity se sbírkami a koncerty ve prospěch obnovení ohněm poničené památky i záplavu spekulací. Jedni tvrdili, ještě než byl požár uhašen, že zcela jistě jde o nehodu. Druzí v téže době hořekovali, že to bylo určitě podpáleno a víte dobře kým. Ani jedni to samozřejmě nemohli vědět. Nebránilo jim to…

Skvělý koncert Contrabandu Milana Svobody a Blues bandu s Peterem Lipou. Na tohle jsme před těmi třiceti lety chodili. Bylo to opravdu báječné. Vrtěla jsem se na židli a byla bych tančila, kdyby to šlo. Celý koncert jsem si užila přes to, že jsem si o přestávce vzpomněla, že jsem pravděpodobně nechala na plotně dusit…

Jedna z velikonočních tradic naší rodiny, k níž přibíráme i další lidi. V jundrovské oboře jsme vytyčili cestu s dvanácti zastaveními. Po ní jdeme, škrábeme se do kopce a u každého zastavení Otík přečte pečlivě vybraný kus textu z knihy Michala Valehracha Žbluňk. Barvitý popis posledních hodin Kristových venku pod stromy kývajícími se větrem působí…

Některé věci v životě považuju za stálé a nepohnutelné. Třeba katedrály. Nikdy bych si nedovedla představit, že středověká katedrála může shořet v jednadvacátém století. Někdy za středověkých válek? Ano, to klidně, jak by to byli tehdy hasili?  Později po bombardování za některé světové války? Ano, samozřejmě, takové věci se za války stávají. Ale dnes? Všechna ta bezpečnostní…

Kamarád mi přinesl flash disk s filmem, pro který dělal české titulky. Požádal mě, abych mu to zkontrolovala. Večer jsem si uvařila čaj, vstrčila flešku do stroje a připravila se na práci. Rozsekal mě první odstavec textu, který zazněl ještě před úvodními titulky. Musela jsem film stopnout a jít se vydýchat. Hlas staršího muže (později se…