O životě, knihách a potěšení
Minulý týden jsme se domluvili s mým vydavatelem, že do konce prázdnin odevzdám rukopis své nové knížky. Tak jsem uspořádala to, co už mám, a začala psát. Jde mi to a moc mě to těší. Je to radost. Jsem zvědavá, jaká ta kniha bude, jak se bude jmenovat a co na ni řeknete vy, čtenáři….
Tak nějak se stalo, že jsme o víkendu oslavili jak 33 let našeho manželství, tak 32 let našeho blízkého kamaráda a přítele naší dcery. Jen místo borůvek byly maliny.
Dnešním ranním pozorováním ptáků dalekohledem z okna kuchyně zjištěno, že kavky sbírají větvičky. Chystají se hnízdit! Jaro bude!
Tak trochu jsem se za to styděla. Přece jen taková záliba zrovna nedokazuje vybraný vkus. A já jsem si na svém uměleckém oku docela zakládala. Jenomže mě to přitahovalo a uspokojovalo. Znáte to, takové ty krásné fotografie koťátek, štěňátek, květinek, šálků kávy, dortíků, romanticky zařízených budoárů nebo selských kuchyní. Nemohla jsem se obejít bez barevných…
„Mami, máš na zubech rtěnku,“ upozornila mne včera dcera, když jsme se chystaly vyjít z domu. Ještě jsme si v předsíni nasazovaly čepice, vázaly šály a braly rukavice a přitom jsme na sebe navzájem dávaly pozor. Přece nebudeme chodit po venku jako hajdaláci! Vděčně jsem přijala upozornění a olízla si přední zuby. Ještě, že si toho moje…
Ráda pozoruju ptáky, vyhledávám ptačí hnízda, naslouchám jejich zpěvu. Proto jim sypu zrní, plním vodou koupadlo a vůbec se starám, aby přebývali tam, kde bydlím já. Na běžné druhy jsem si už zvykla. Sýkorky, kosy, hrdličky, sojky a vrabce nepovažuju za zvláštní hosty. Jsou to mí domácí. Když se ale objeví strakapoud nebo dokonce žluna,…
Vyrazili jsme si s mužem na podvečerní procházku. Cítili jsme se unavení, bez šťávy a měli jsme dojem, že nás nikdo nemá rád. Oba jsme si v minulém týdnu schytali nějaké odmítnutí, a tak jsme zrovna neskákali radostí. Potřebovali jsme načerpat. Obvykle nám na procházce stačí málo. Potkat kočku, která se nechá pohladit, uvidět růži,…
Maminka mé kamarádky měla včera vernisáž. Ne, ona není renomovaná výtvarnice. Já jsem vlastně ani nevěděla, že se výtvarným uměním zabývá, ale její učitelka je dáma, jejíž práce vystavuji, o výstavě mi řekla. a tak jsem se rozhodla, že ji půjdu povzbudit. Koupila jsem krásnou kytku a dorazila pár minut před začátkem. Hned na schodech…
Vyšla jsem si takhle jednou dopoledne z domu. Bylo to v dosti rozumnou denní dobu, takže jsem se stihla nejen v klidu nasnídat, ale i patřičně upravit, nalíčit, navonět, doladit a naleštit. Cítila jsem se dobře. Tak nějak víc dámsky než obvykle. Bavilo mě být sama sebou. Lehce mrzlo. Žádný závratný mráz to nebyl, ale přece jen to…
Je to štěstí jít si v zimě zaplavat a natrefit hodinu, v níž je v bazénu celkem asi pět lidí. Měla jsem dráhu sama pro sebe! A tak jsem si plula v teplé vodě a prosklenými stěnami jsem pozorovala kavky a havrany poletující nad zasněženým trávníkem. Luxusní potěšení.