Březen za kamna vlezem. Tak jo. U kamen se dobře čte. Vyloženě jsem si užila knížku Davida Sucheta Za objektivem. Chtěla jsem, aby filmový hrdina Hercule Poirot byl skromný, hodný a laskavý, své ženě věrný a svou rodinu milující. A on takový nejspíš opravdu je. Hezky se to četlo, i těmi fotografiemi o sobě ledacos prozradil.
Formulovat paměti Jiřího Černého do kratinkých textů je geniální nápad. Jiří Černý má totiž, jak se říká, paměť jako slon, a tak jeho vzpomínky zahrnují spoustu různých lidí, událostí, setkání, skladeb, muziky, politiky i obyčejného života. Kniha Napřeskáčku je vlastně taková kulturní vlastivěda. Moc dobře se to čte.
Naprostou lahůdkou, dokonalou čtecí rozkoší byla knížka Quassima Cassama Konspirační teorie. Tak skvostně vybroušený text se často nevidí. Trochu mi připomněl Pavla Eisnera. Logické plynutí, přesné pojmenovávání a analýza, návrhy praktických aplikací, a potěšující nečekané záblesky humoru. Vypsala jsem si citát: „Jestli chcete, aby vás lidi brali vážně, nebuďte kretén.“ Tak jo. Já to zkusím.
Moje dcera Adélka mě několikrát vyzývala, abych si už konečně přečetla Gaarderova Loutkáře. Tak jsem si ho přečetla. Taková studie osamělosti! Baví mě, jak Jostein Gaarder dokáže svého čtenáře vodit příběhem jako nepřehlednou krajinou a nechat jen tu a tam zablesknout tajemství skutečné pravdy. Až do konce příběhu není docela zřejmé, jak to všechno je. A pak se to projeví. Dobře, Adélko, měla jsi pravdu, stálo to za to.
Dětská knížka Nechci být princezna Grzegorze Kasdepky je nádherně praštěná. Holčička do svých her zapojuje celou rodinu, včetně babičky a dědečka. Hra má klasické schéma – osvobozování princezny. Holčička ale nechce být princeznou, chce být drakem, princem a nakonec i bastionem, tedy tou věží, kde princezna dlí. Je to vtipné, trhlé a báječně ilustrované.
Ostrov s vůní čerstvého chleba od Jenny Colganové jsem už četla někdy dřív, ale znovu mě potěšil. Odpočinková literatura na dovolenou by mohla takhle nějak vypadat. Celkem předvídatelný příběh má švih, humor a barvitost a krom toho dost jasně ukazuje, že člověk má dělat to, co mu nejlépe jde a co ho taky nejvíc baví. Milostný příběh nádavkem.