Nedělní večer po prodlouženém víkendu byl už docela poklidný. Předchozí dny jsem se pro samou činorodost skoro nezastavila. Byl to moc hezky strávený čas. Užila jsem si práce i zábavy. Porýpala jsem se v zahrádce a vyprala velké prádlo. Měli jsme táborák, u kterého jsme přezpívali všechny možné oblíbené písně. Podnikli jsme výlet na koloběžkách, zašli jsme si do zahradní restaurace na pivo z okénka a pili je vsedě na plotě, kam nás přišla potěšit svou přítulností mourovatá kočka. Naškubala jsem mladé kopřivy do nádivky a tu jsem pak upekla. Zúčastnili jsme se online bohoslužby (což zní o trochu líp, než říct, že jsme koukali na kázání na obrazovce). A teď v neděli večer už se mi moc do ničeho nechtělo.
Otík se zavřel v pracovně, protože toužil vzít do ruky kytaru a trochu na ni pocvičit. Mne napadlo, že bych mohla zapsat něco, co jsem přes víkend nosila v hlavě. Zítra už jdu do práce, budu řešit spoustu jiných věcí, na psaní nebudu mít myšlenky. Uvařila jsem si čaj a odnesla jsem si šálek ke svému psacímu stolu. Na židli u stolu spočívala pěkně narovnaná hromada vypraného prádla. Ach jo, kam to dám? Přece teď nebudu žehlit? Bezradně jsem se rozhlížela pokojem. Anebo že bych to vyžehlila? Přeschlé ubrusy se pořádně vyžehlit nedají. Osahávala jsem lem plátěného ubrusu a zdál se ještě malinko navlhlý. Teď by to vyžehlit ještě docela dobře šlo. Celoživotně prožívaný svár srdce a mysli, potěšení a povinnosti, možná i boj mezi naplňováním povolání a prokrastinací. Jenže co je co? Kdy je prokrastinací žehlení, protože se mi zdá těžké zformulovat přesně myšlenku a nedaří se mi dobře vybrousit příběh? Kdy je prokrastinací psaní, protože nerada žehlím? Svár duše a těla bych rozhodnout uměla, ale jak poznám, co je co?
Mé vlastní rozpaky mne docela pobavily. Hromadu prádla jsem přeložila na žehlicí prkno do vedlejší místnosti. Sama jsem sedla k počítači a napsala otázku na facebook: Žehlit nebo psát? Docela vtipná diskuze nepřinesla jediný pokyn k žehlení! Všichni mě nabádali k psaní, jedna laskavá duše dokonce nabídla, že mi vyžehlí. To mě dojalo. Zavřela jsem tedy facebook, protože trávit na něm čas řešením otázky, zda žehlit nebo psát by prokrastinací bylo zcela určitě. Něco jsem napsala a pak ještě z posledních sil jen tak poskládala to prádlo z hromady, které nikdy nežehlím. Nezbylo toho zas tak moc a já si žehlení odvážně nechala na ráno. Byl to hezký večer.