Jak tak chodím po světě, čtu, co vidím. Je to mé postižení od mala. Prostě co vidím, to přečtu. Jedna má kamarádka mi vyprávěla o své dceři, jak spolu jely tramvají městem a dcera prvňačka se zahleděla oknem a četla: „Al-ko-ho-li-cké ná-po-je.“ „Počkej! Ty čteš?!“ vyděsila se radostně moje kamarádka. „No jo, ale pst, před paní učitelkou to ještě tajím.“
Já jsem šla ulicí a četla DOTKNĚTE SE HVĚZD V LEDNICI. Hvězd v lednici? Já tam žádné nemám! Ale pak mi to došlo. V Lednici. No jo, obyčejný plakát na letní koncerty.
Díky za tyto „perličky“. Opravdu od srdce jsem se zasmála. A je mi lépe 🙂