Větší potěšení

„Já to klidně těch pár dní ještě vydržím,“ broukala jsem si pro sebe, zatímco jsem schovávala ramínko s novou jarní sukní zpátky do skříně, „však už to nemůže dlouho trvat.“ Strašně jsem se těšila, až si tu novou sukni vezmu. Poprvé v životě jsem si nechala šít sukni. Když jsem uviděla za výlohou krejčovského salónu tu látku, věděla jsem, že to je ona! Ta látka, o níž jsem snila. Vypadá tak trochu jako gobelín, ale není tak masivní, je jemnější. V odstínech zlaté, tmavohnědé, černé a s odlesky fialové se proplétají rostlinné motivy. Působí moderně i starodávně zároveň.

Sukni mi ušili přesně podle mého přání, velmi prostého střihu, pohodlnou, dlouhou. Už týdny si vymýšlím, co si obleču k ní, jaké boty obuju, jakou kabelku. Tak dlouhé přípravy a těšení si zaslouží slavnostní uvedení mé nové sukně na světovou scénu. Kam bych si ji měla vzít poprvé? Snad na koncert? Nebo normálně do práce? I když černé kozačky by se k ní dobře hodily, přesto bych si představovala raději na nohou lodičky. Jenže počasí pořád ještě není takové, aby mi neomrzly kotníky. Ještě by to nebylo ono.

Přiznám se, už dvakrát jsem si pověsila ramínko se sukní zvenku na šatník, jen abych ji viděla, když jdu kolem. Strašně mě láká… Ale počkám si. Vždyť je to stejné, jako s nesezónním ovocem nebo zeleninou. Nekupuju si jahody v zimě, bývají hnusné, bez chuti. Chřestové orgie pořádám zásadně v červnu, když je jeho čas. Tehdy totiž je křehký a má ideální chuť. Jindy během roku je příšerně drahý a chutná jako rákosí. (Já samozřejmě nevím, jak chutná rákosí, ale představuju si, že tak nějak odporně chutnat musí!)

Rozhodnutí odložit potěšení někdy vyžaduje nejen pevné odhodlání i pevnou vůli, ale také silný motiv. Proč si nedopřeju to, po čem toužím, hned teď? Nemám žádný zvláštní důvod, proč si svou novou sukni neobléct hned zítra a nevyrazit v ní kamkoli. Možná se jen tak zkouším, co vydržím. Možná se trénuju v pokoře. Možná si touto zvláštní formou půstu připravuju o to větší potěšení.