Trochu jsem se toho bála. Pečení cukroví je totiž vždycky úkol navíc. Kromě běžné denní práce mívám spoustu mimořádných předvánočních povinností ať už v práci nebo v domácnosti, musím se zúčastnit všech těch zvláštních společenských setkání, večírků, dětských vystoupení a besídek. Upéct ještě ty pracné sladké drobnosti bývá tak trochu strašákem i tak úkoly narvaných adventních dní.
Moje děti si nemyslí, že je to navíc. A kdybych se zeptala manžela, nejspíš by řekl, že co se jeho osobně týká, on by to nemusel, klidně by se bez krabic vánočního cukroví obešel… leda snad vanilkové rohlíčky. Bylo rozhodnuto. Moje pýcha hospodyňky by totiž neunesla kupované vanilkové rohlíčky a moje rodinné poměry neoplývají žádnou vášnivou pekařkou, která by to vzala za mne.
Operaci cukroví jsem si naplánovala na tento víkend. Už někdy v listopadu jsem si malou anketou mezi členy rodiny zjistila, o které druhy bude největší zájem. Pak jsem si vytvořila tabulku surovin podle jednotlivých druhů, nakoupila jsem podle ní a rozvrhla postup prací. Kdy uhnětu jaké těsto, jak dlouho je nechám uležet, co s čím upeču a kdy to naplním a ozdobím. Obhlédla jsem situaci ve spíži, spočítala krabice, do nichž upečené kousky uložím, aby v klidu a chladu křehly, a s potěšením jsem ocenila misku domácích škvarků. Ty mi budou dobrou morální oporou, kdybych z přemíry sladkostí snad zmalomyslněla. Nakonec jsem se na to pečení začala těšit.
Šlo to jako na drátku. Nejvíc mě potěšilo, že mé dcery vyjádřily zcela pevný názor, že by je k smrti urazilo, kdybych pekla bez nich. Ta mladší mne dokonce odehnala od inkriminovaných vanilkových rohlíčků výrokem, že je to přece od jejích tří let výhradně její práce. „Běž si dát kafe, maminko,“ řekla mi a zaujala mé místo u válu. Ta starší zase přišla jako pastuškové k Betlému s hudebním nástrojem, že nám k té práci zahraje, aby nám to šlo veseleji. No zkrátka, bylo to opravdu příjemné. Snědly jsme škvarky, spotřebovaly jsme půl lahve rumu (něco do cukroví, dva grogy a trochu do instantní čokolády) a k obědu jsme si mezi plechy a hroudami těsta daly hustou zelňačku s topinkama. Probraly jsme spoustu věcí, vymyslely ještě jeden dárek pro tatínka a moc jsme se nasmály.
Nakonec jsem byla ráda, že jsme si takový domácký víkend dopřály. Při ukládání krabice s lineckými kolečky do police ve studené spíži jsem dokonce uvažovala o tom, že to vůbec nebylo tak strašné a že možná by se něco takového upéct i jindy v průběhu roku. Mám dojem, že si tohle v duchu říkám každý rok a ačkoli osobně znám jednu ženu, která peče vanilkové rohlíčky svému muži k svátku někdy v září, nikdy jsem to sama ještě neudělala. Vánoční cukroví je prostě vánoční fenomén. Možná proto stojí za to si jeho výrobu hezky užít. Nejspíš je to jako se vším. Když se rozhodnu najít v nějaké práci potěšení, ono tam nakonec je. Celé je to tedy na mně. A na vás taky.
Aktuální inspirace: https://www.apetitonline.cz/menu/40x-vanocni-cukrovi