Pěkně jsem se zarouškovala a vyrazila z domu za prací. Potřebovala jsem sestavit a zabalit pár balíčků objednaných knih, donést je na poštu a poslat. Běžné obvyklé snadné úkony, myslela jsem si. Jak nechodím ven, nedošlo mi, že je všude zavřeno. Chtěla jsem cestou koupit nějaké bublinkové obálky, abych měla do čeho ty knížky zabalit. Jenže papírnictví bylo zavřené. Ale co, řekla jsem si, nějak to zabalím, něco tam přece ještě mám. V obchodě byly všechny obálky menší, než knihy, které jsem se do nich pokoušela narvat. Naštěstí bublinkové fólie bylo dost. Ale za chvilku došla izolepa. Něco jsem přece zabalila a s nadějí, že na poště dokoupím obálky i izolepu, jsem se s naditou taškou vydala na poštu. Dorazila jsem pár minut po čtvrté. Nijak jsem se nehnala, zavírají přece v šest. Aha, jenže to bylo minulý týden. Teď už zavírají ve čtyři. Takže jsem tu tašku odvlekla domů. Co dodat? Není posvícení každý den.
