Prázdniny skončily a mě se každý ptá, jaké byly. Co honem říct? Nejsem si jistá, co ode mne lidé chtějí slyšet. Někteří očekávají popisy zájezdů do exotické ciziny nebo do zajímavých domácích destinací. Jiní by rádi slyšeli stížnosti na velké a dlouhotrvající úmorné horko. Moje maminka by tou otázkou mínila dotaz na mou zavařovací produkci. Kolik lahví zavařených okurek, skleniček meruňkového džemu a sklenic třešňových kompotů stojí vyrovnáno na policích ve spíži? Zdalipak jsem naložila višně do rumu na tradiční višňovku, a jestli jsem stihla včas natrhat zelené ořechy a vyrobit z nich v příslušné lhůtě zdravotní ořechovku? A co sirupy?
Každý nejspíš čeká odpověď podle toho, co v létě prožíval sám. Jaké tedy byly mé prázdniny doopravdy? Rozhodně byly úspěšné. Můžu to směle tvrdit, protože vím, co jsem od nich čekala a naplnění svých očekávání mohu zkontrolovat. Jako bych si napsala seznam přání nebo seznam úkolů a pak odškrtávala to splněné. Když člověk neví, co čekal, neřekne si, co by si přál, nemůže být spokojený a vděčný, že se mu to splnilo. Spousta lidí je tak nějak neurčitě nespokojená, ale neví proč vlastně. Neřekli si, co by chtěli, tím pádem pro to ani nic neudělali a mají pak oprávněný pocit, že se nic nestalo. Jejich život je nudný, šedivý, prázdný. Inspirativní pro mne byla malá Maruška. Chodily jsme spolu každý den na stejnou procházku. Pokud jsme si řekly, co cestou uvidíme a pak to tak skutečně bylo, cítila se Maruška dokonale spokojená. Viděla sochu, veverku, fontánu nebo obrázek sluníčka na zdi. Když jsme si žádný cíl nestanovily, byla nenasycená. Na nic konkrétního se netěšila a žádné její očekávání se nenaplnilo.
Moje léto bylo skvělé. Teď už si vymýšlím, nač se budu těšit v čase podzimním. Když vím, co chci, můžu si to dopřát.
A jaké bylo vaše léto? Splnilo se vám, nač jste se těšili?