Na koupališti jsem si vložila věci do uzamykatelné skříňky a zůstala mi jediná starost: zapamatovat si číslo skříňky. Štítek s číslem totiž na klíčku chyběl. Padesát šest. Hm, to je docela hezké číslo. Měla jsem pocit, že by mělo něco říct. Ale co? Neměla jsem tušení. Oranžový ručník jsem si položila na volné lehátko a nemohla jsem se dočkat, až se vnořím do báječné svěží vody. Plavala jsem a přitom jsem pořád přemýšlela o tom čísle. Obracela jsem je všelijak v mysli, zkoušela dělit, ale nic mě nenapadalo. Ale aspoň jsem je nezapomněla. Až když jsem sebou po plavání plácla na chvíli do lehátka, došlo mi to. Mně je přece letos padesát šest!
