Ráno bych toho tolik chtěla! Zalít kytky, tu jednu chudinku přesadit do většího květináče, protože tenhle malinký jí zjevně nestačí a trápí se. Chvilku si posedět na zahradě a pokochat se tou krásou, co mi tam kvete.
Potřebuju manželovi uvařit oběd a přitom si člověk všimne tolika věcí, co by mohl, chtěl nebo měl udělat. Například vyčistit zásuvku na zeleninu v ledničce. Utřít prach na poličce v koupelně. Vyměnit vodu květinám ve váze a vyhodit ty zvadlé. Aha, mohla bych dát prát prádlo. Jenže ono se dopere později, než si mohu dovolit odejít do práce, takže nic.
Chtěla jsem si také znovu nalakovat nehty a přežehlit límec u šatů. Kdybych vyrazila do práce dříve, mohla bych zaskočit na trh a koupit tam máslový salát, jaký se jinde nesežene, čerstvý špenát a hrst jahod. Ach a píšu také knihu a usnesla jsem se, že budu psát vždycky ráno, že si na to, bude-li potřeba, dokonce přivstanu. Je to jako snaha nacpat oceán do čajového šálku.